Jack Sparrow and I

Prolog

„ Mami! Mami! Pojď nám říct pohádku na dobrou noc!" tahaly postarší slečnu dvě malé děti za širokou sukni. Shovívavě se na ně usmála a chytla je za jejich všetečné ručičky, které se snažili z ní tu sukni strhnout či co. Vedla je směren k bílým dřevěným dveřím, za kterými se schovávaly dvě fialové a dvě světle šedé stěny, spolu se dvěmi roztomilými postýlkami, ve kterých její dětičky spaly. Uložila je do postýlek a sedla si naproti nim do krásného čalouněného křesla. Naposled zkontrolovala, zda nepřelezly k sobě, ale nestalo se tak.

„ Buďte tiše a naslouchejte," začala jim povídat tichým uklidňujícím hlasem. „ To bylo tak... Jednoho slunečného dne, když bylo té dívce, jmenovala se Winter, pokud si správně pamatuji, právě třináct let. Narazila na vysokého tmavovlasého chlapce. Nebyl to zrovna obyčejný chlapec, víte? Okamžitě ji upoutaly jeho nádherné oči v barvě hořké čokolády, karamelová leť a především jeho lasy plné různých cingrlátek a dredů. Všimla si, jak kradl nějakému obchodníkovi měšec plný zlatých mincí, který od ní právě dostal za její nový deník a krásné modré plnící pero. Byla statečná a tak se rozhodla za ním vydat. Byla odhodlaná ho donutit onen váček vrátit jeho majiteli... "

Stále mluvila a mluvila, čas ubíhal, jako by se nic nedělo, slunce pomalu zapadalo za obzor a ona byla donucena zapálit několik svíček na svícnech. Povídala stále dál, bez přestávky, usmívala, vyprávěla jim přece jen svůj příběh.

XXX

„ Zase jsi jim to povídala, Winter?" zasmál se muž se zářícíma tmavě hnědýma očima. Sic je viděla minimálně po sté, vždy v nich našla něco nového, tak příjemného a uklidňujícího. Hladil ji po zádech v malých obloučcích. Zapřela se o jeho ruku a spokojeně zavrněla. Tyhle chvíle patřili jen jim a nikdo jim je nemohl zkazit, nemohl jim zničit jejich chvilku.

„ Ano Jacku, zase to chtěli slyšet," potichu se zasmála. Pohled se jí stočil na dvě malá spící tělíčka, obě děti spokojeně oddychovaly a tak se vydala i s Jackem v patách ven z pokojíku. „ Možná se tváři, jako Teagovi, ale jsem si jistá, že v hloubi duše jsou Sparrowovi, stejně tak jako my, mají v sobě zakořeněného ducha pirátské legendy Karibiku," pohladila svého milovaného po tváři a políbila ho na tvář. Jack se celý zmatený díval na její postavu vzdalující se do ložnice, nechápal o co jí jde.

„ Tak jdeš?" zasmála se postava Winter zpola ukrytá ve dveřích. Jeho geniálnímu mozku to došlo až po chvíli.Na tváři se mu rozhostil úšklebek hodný toho nejlepšího piráta, který kdy Karibik znal a zažil.

„ Jistě, drahá Smithi," zašklebil se a tím odhalil několik falešných zubů. Rukou si prohrábnul tmavěhnědé vlasy, čímž je uvolnil ze sevření a jemu dopadly na ramena. „ Jde se odlehčit pár lodiček," Oči mu potemněli a vrhnul se do ložnice ještě s větším elánem, než kdy dřív.