Jack Sparrow and I

Vypadnětě!

„ Kapitáne?" přistoupil k Jackovi Gibbs, malý mužík, kterého potkal v Tortuze, když byli oba úplně na mol. Gibbs bezdůvodně a on zapíjel žal. 

„ Bez keců!" zavelel a dívku popadl pod koleny. Bezvládně se mu složila do náruče. Hlava jí zůstala v záklonu a Jack se ji snažil co nejrychleji dostat do kajuty, co nejrychleji ji ošetřit. Byla ledová a bledá, jako smrt, což ho děsilo, jelikož ještě před chvílí viděl její bronzově opálenou pokožku a oči, které zářily životem. Teď jej oboje děsilo. Naneštěstí slyšel její lehké oddechování, ale sám věděl, že bez rychlé pomoci bude jeho nejlepší přítel ve spárech Davyho Jonese. 

„ Zavolal jsem Turnera," zabručel Gibbs a vpustil do pokoje muže menšího vzrůstu. Vlasy mu trčely do všech stran, až na ty, které byli přilepeny k čelu, nejspíš potem. Šedé oči nechápavě hleděly na Jacka a dívku v jeho náručí. Jakmile spatřil rudou ránu na jejím rameni a jeho ušpiněnou bílou košili pochopil. Kývnul k posteli a doslova se vrhnul na skříň, kde měl kapitán všechny košile. 

„ Vypadněte, oba. Tohle nechceš vidět," zachraptěl. Oba piráti byli vyvrženi z kajuty, jeden vystrašený víc, než ten druhý. 

„ Co teď, kapitáne?" nadzvedl obočí Gibbs. Sparrow něco zavrčel a vytáhl z pochvy meč. potěžkal ho v ruce a uznale kývl hlavou. Jeho důstojník na něj nechápavě hleděl, ale ve chvíli, kdy spatřil čistou ocel nakrčil nos. Tohle nebyl jeho meč, musel ho vzít té holce, problesklo mu hlavou.

„ Za Winter!" zakřičel do hluku. Brunet pochyboval o tom, že jej někdo slyší. Se svraštělým obočím se vydal do hloučku Černovousovy posádky, která obklopila jednoho tentokrát jeho posádky. Mečem se oháněl, jako nikdo jiný, to žádná, ale šlo vidět, že by potřeboval o něco těžší. Rány mu občas utekly, přesto si vedl hodně dobře. Stal se z něj, za těch let, co se učí bojovat, velmi dobrý šermíř a, i když to nikdy neřekl nahlas, byl otci vděčný, že jej do toho nutil.