Jack Sparrow and I

By ses divil, králíčku!

„Nemáš na to koule," ušklíbl se Sean. Už jsou to dva týdny, co jsem byla naposled n amoři a abych byla upřímná, tak mi ani moc nechybělo. Možná to bylo tím, že jsem byla moc zaměstnaná krocením 'jeho výsosti'.

„ By ses divil, králíčku," zasmála jsem se. Znuděně jsem se opřela o sloup a sledovala, jak trénuje. Vyzval mě, abych se k němu přidala a snažila se ho porazit, což jsem čistě z 'úcty' k jeho košili neudělala. Provokoval mě, provokoval mě sakra hodně, ale odmítla jsem špinit si ruce s něčím tak podřadným a nafrněným, jako je Sean.

Samozřejmě, byla jsem ráda, že mi Dante dohodil tuhle 'prácičku', ale stálo mi to za to? Stojí mi za to poslouchat ty jeho hloupé kecy o nadřazenosti mužského pohlaví? Ne, ale jak jinak se dostat k tomu, co bude ve hrách...

Flashback

Sluníčko svítilo, ptáčci zpívali a já trčela ve vězení a nadávala na všechny bohy a polobohy, na které jsem si vzpomněla. Užívala jsem si ten výhled... Díky tomu pitomci, kterému jsem vrátila koně, jelikož si radši nějakého zrekvíruju, než vědět, že mi ho dal. Co by si potom řekla moje pirátská čest?

Už neumí ukrást ani zvíře?

Pff,... To bych se tedy pěkně styděla! 

A tak jsem se tu nudila asi čtvrtý den, pátý jsem si začala prozpěvovat nějakou blbost, která mě napadla. Vlastně si ji pamatuju z dětství, mamka mi ji vždycky zpívala před spaní... Teda do mých deseti let. Když mi bylo deset, jako by zmizela. Vypařila se rychleji, než pára nad hrncem a já... Já zůstala napospas jednomu neandrtálci, který si říkal můj bratr, a tátovi.

 Celé dny jsem si užívala ten krásný výhled, který mi zkazil nějaký ten papyrus! Popadla jsem a prostrčila skrz mříže sem ke mně do temné kobky zapomnění a prachu. Otočila jsem jej popsanou stranou k sobě. Jeden jediný řádek mi stačil k tomu, aby se mi zvedl žaludek a zamlžilo před očima. 

Rodinné hry, vítěz může být jen jeden!