„ Tím chci říct, že pirátství je věc, jak odporná, tak vhodná pouze pro vyvrhele." Zhnuseně jsem přejela pohledem kapitána gardy, načež se otočila. Povídat jim takovýhle blábol! Jen málokdo zažije ten pocit, kdy se nesvázán zákony plaví po širém moři, ten adrenalin, když se dostane do šarvátky, nikdy nepocítí ani soudržnost. Není větší vášně, než držet kormidlo a nechat si vlasy čechrat větrem, nechat se jím laskat po tvářích.
Rukou jsem si přejela po tváři a bolestně se ušklíbla. Jo, přesně tak to bylo. Kapitán velel a posádka držela pospolu, Žádní vojáčci, co skáčou, jak jim kapitán pískne, nežertují a hlavně se vzájemně ožralí netáhnou do podpalubí. Tohle není námořnictví, tohle je ostuda. Boj, boj a boj. Nic víc tihle pokušitelé pirátské dobroty neumí. Lodě mají zbytečně velké, těžké a s hlubokým ponorem. Stěžují si, že piráty nemohou pronásledovat. Jak taky, když je jejich loď čtyřicetkrát těžší, než ta pirátská. Pokud jsou to velmi dobří vojáci, cítíte tu ironii?, tak je jejich kapitán na moři poprvé a ještě trpí mořskou nemocí.
„ Tím chci říct, že garda tohoto ostrova stojí za podrážku mojí boty!" zažvatlala jsem tiše, ale zřejmě ne dost. Osoba, která se za mnou táhla, jako stín se uchechtla. Zřejmě si myslel, jak je nenápadný. Protočila jsem očima a pokračovala v mém nesmyslném bloudění úzkými uličkami. Onen stín si něco brblal pod fousy, asi nechápal, kam se táhnu. Hlavu měl sklopenou, tudíž jsem mu do tváře neviděla. Zastavila jsem se a jelikož můj stín měl hlavu sklopenou, tak si toho nevšiml a vrazil do mě.
„ Ou, omlouvám se," zabrumlal a pokračoval v cestě. Výrazně však zpomalil.
„ Táhneš se za mnou, jako smrad alkoholu z nějaké putiky," zašklebila jsem se. „ navíc dupeš, jako kůň."
„ No dovolte? Na mém ostrově jsem byl nejlepší špeh!" zuřivě se na mě otočil. Modré oči mě probodávaly pohledem, kdyby jeho pohled zabíjel, tak jsem mrtvá. Byl poměrně vysoký, ale to je snad každý, jelikož se zrovna výškou pyšnit nemůžu. Ale co je malé, to je roztomilé, ne? Roztomilé a zákeřné, muhehehe!
„ Ale tady nejsi v nějakém zapadákově, ale městě pirátů," rozesmála jsem se. Opravdu si "dobrá špeh", jako je tady pan zabíječ pohledem, nezjistil nějaké informace o téhle vesničce? Generace špehů jde do háje, to můžu potvrdit. „ A ne, nedovolím."
„ Nedělejte si ze mě legraci," zabručel.
„ Teď vážně špížku, co chceš?" položila jsem si ruce v bok a zpříma se mu podívala do očí. V dlouhé vybledlé růžové a se zakloněnou hlavou jsem musela vypadat opravdu hrozivě. Sám můj stím přemáhal smích, což mě domutilo se zamračit.
„ Sparrow měl pravdu, vypadáš neskutečně rozkošně, když jsi naštvaná."
ČTEŠ
Jack Sparrow and I
Fanfiction„Končím s tím, končím se vším a odprosťuju se od minulosti. Nechám to plynout a nikdo mi do toho nebude zasahovat. Budu si žít podle svých pravidel nehledně na to, co si kdo pomyslí. Je to moje volba." „ Co si tedy volíš?" „Svobodu." Cover by @Zhesi...