Nedovoluj si, jsem mladší!

385 21 3
                                    

„ Vítejte a rodinných hrách, drazí spoluobčané!" sprásknul ruce Sean. Stála jsem na konci fronty všech možných i nemožných účastníků a znechuceně pozorovala jeho 'výsost'. Opakoval pravidla, která znali snad všichni, jelikož žádná nejsou. 

„ Tento rok se budou hry dělit opět na tři části, na boj, krásu a muzické umění," zrekapituloval. „ Dneškem počínají hry!" 

Soutěžící hlasitě vydechli a zapózovali. Dívky se snažili ukázat přednosti, muži se snažili tvářit, jako ti největší borci a já... Já se vysmívala Seanovi. Házela jsem po těm pohledy plné opovržení, za celou dobu jeho proslov jsem se šklebila vymýšlela všelijaké grimasy, hlavně, aby se obecenstvo smálo, díky čemuž byla autorit přednášejícího naprosto zavržena.

„ Nyní všechny poprosím, aby se přesunuli do arény, kde se vyberou soupeři," oznámil. První šli vesničané, a následně teprve my. Z podia jsem sešla, jako poslední. Za mnou šel pouze šéf gardy, tedy Dante.

„ Hodně štěstí," zašeptal mi do vlasů. Žduchnul mi do zad, abych si pohnula. Časovala jsem ho pohledem typu 'Nedovoluj si, jsem mladší!', ale do kroku jsem přidala. Procházela jsem mezi dvěma řadami vojáků, kteří po nás házeli pohrdavými pohledy. Ještě, aby ne, když si jejich rodiny mohly dovolit odstup. Ne všichni měli tučná konta...

Dneska extrémně krátká, ale snad nevadí :). Doufám za pozitivní ohlasy, komentíky a hvězdičky. Beru i kritiku :*

Budoucí paní Barnes Stan

Jack Sparrow and IKde žijí příběhy. Začni objevovat