Chůva✔

|2x45 - Tɦɛ ɛռɖ|

Omlouvám se za chyby..:)

Příjemné čtení..:)

Jeli jsem nějakých deset minut a mě to nebavilo.

,,kam jedeme?" převrátila jsem očima a víc se zabořila do vyhřáté kožené sedačky

,,ještě chvíli" zamumlal,,mám jednu otázku, možná víc" nevině se usmál

,,fajn?" zasmála jsem se

,,věříš mi?"

,,já--" sekla jsem se. Věřím mu? Já nevím. Za poslední dva měsíce se toho hodně stalo.

,,vim, že poslední dva měsíce jsem nebyl, takový manžel jaký bych měl být.. Jenom. Zapomeň na tyhle dva měsíce a záměr se jenom na ty celé měsíce a roky co jsme spolu byli" mám? Vždyť jak můžu zapomenout na měsíce, který mi způsobovaly tolik bolestí? Na ty měsíce se nedá zapomenout. Jenom..

,,věřím ti!" ano. Věřím mu.

,,další otázka" nadechl se,,miluješ mě?"

,,víc než cokoliv na světě" hned jsem měla na tohle odpověď. Prostě i přes všechny bolesti a utrpení ho pořád miluju a vždycky budu milovat.

,,dobře, tak teď vystup, protože jsme tady" mrkl na mě a vystoupil a já udělala to samé,,pojď" chytil mě za ruku a vedl mě do nějakých dveřím.

Otevřel je a my se ocitli v luxusní restauraci. Byla strašně krásná. Byla tu cítit i úžasná atmosféra i když tu nikdo nebyl, ale prostě jste to cítili.

Stoly i židle byli z mramorového dřeva. Pult byl natřený zlatou barvou. Zdi byli do červeno bílé barvy. Prostě to bylo úžasné.

,,co tu děláme?" zasmála jsem se a dál se rozhlížela. Prostě se mi tu líbilo.

,,důvod kam jsem chodil celé dva měsíce" usmál se.

,,co? To si jako celý ty dva měsíce chodil do restaurace se najíst? Protože právě teď nic jiného mě nenapadá, proč by jsi tu chodil" nechápavě jsem se na něho koukala a přitom jsem se i zasmála.

,,blázne" zasmál se,,pojď" chytil mě za ruku a vyvedl mě ven z té úžasné restaurace,,koukej" ukázal rukou nahoru, nad našima hlavama. Hned jsem se tam koukla a nevěřila vlastním očím. Cože to?!

,,o můj bože" vypískla jsem a dala si ruku na pusu a pořád koukala nahoru, kde bylo velkými písmeny napsané Layla's Restaurant.

,,omlouvám se! Omlouvám se! Omlouvám se--" skočila jsem mu do náruče a pořád se mu omlouvala.

,,to nic" šeptl a dál mě hladil po vlasech a dával mi malinké pusinky na spánek.

Neměla jsem ho za nic obviňovat! Zatím co on zařizoval všechno tohle, tak já jsem mu nevěřila. Myslela jsem, že má každou noc někoho jiného v posteli, ale on celou dobu dělal tohle.

,,tak pojď, chceš se podívat jaký to tu je?" odtáhl se odemě. Jenom jsem radostně přikývla a společně jsem se šly kouknout na to všechno krásné.

**

Seděli jsme společně na zemi, Justin byl opřený zády o pult a já byla opřená o jeho hruď. Justin pustil na svém telefonu potichu písničky a přitom jsme si povídaly.

,,vůbec, jak tě napadl tenhle nápad?" hrála jsem si s jeho rukou.

,,pamatuješ? Když jsme se kdysi bavili co by jsi chtěla v životě dokázat? Promiň, nevim jak to nazvat" zasmál se