My čtyři.
Čtyři nejlepší kamarádi stáli v kruhu. Dívali se jeden na druhého. Zádumčivost se jim zrcadlila v očích. V rukou drželi na hromádkách poskládané uniformy. Vojenské.
Barety již měli posazené na hlavách, připadali si komicky, když na sebe hleděli. Od mala si hráli na vojáčky, leč nikdy by je nenapadlo, že se dětská hra změní na realitu.
Claude a Jean mířili k Verdunu, leč každý měl chránit jinou pevnost. Frédérica a Juliena poslali na sever, k Sommě.
Nejlepší kamarádi, které rozdělila válka. Dali si slib. Slib, který museli za každou cenu dodržet. Měl je doprovázet temnými dny, být světlem, když všechny ostatní pohasnou, nutit je jít dál, přes bolest, přes neštěstí.
Slíbili si, že se po válce znovu setkají. Na tom samém místě. Tady. Společně.
Aby si dodávali odvahy, rozhodli se, si dopisovat. Sdělovat své pocity, strasti a obavy. Chtěli být majákem pro toho druhého. A odpočítávat konec války. Společně.
Potřásli si rukama. Nikdo nic neřekl. Hlasy jim uvízly v krku a v očích se leskly slzy. Dojetí. Strachu. Nejistoty. Odloučení.
Sbohem, řekli si.
Válka je volala.
ČTEŠ
Hrob nás všech
Ficción históricaSliby v dopisech, lži v básních a silné pouto, které válka neměla rozdělit. Mladá krev mířící do první bitvy, plná života a příslibů jasné budoucnosti, ztrácí svou nevinnost. A sliby...jejich plané sliby jsou pohřbeny společně s nimi. Verdun. Franc...
