Zpátky v Narnii [ DOKONČENO ]

8) Hostina

   " Páni. " vydechla jsem po příchodu do místnosti, kde se měla konat hostina a kde to nádherně vonělo.

" To všechno udělal Kaspian ? " zeptala se s udivením Zuzka.

" Ano, udělal. " odpověděl přicházející Kaspian s úsměvem na tváři.

" Dámy. " pronesl nám, také s úsměvem na tváři, Petr a ukázal rukama ke stolu.

Hned poté co ukázal rukama, jsme se s holkama vydali si ke stolu sednout. Židle nám odsunuli kluci, já a holky jsme se posadili a kluci nás ke stolu také přisunuli. Poté se posadili kluci, Ripčíp a Trumpkin a hostina začala.

" Kate smím se tě na něco zeptat ? " optal se mě s plnou pusou Ed.

" Jistě. " odpověděla jsem mu a kousla si do šťavnatého kuřete s nádherně křupavou kůží.

" Z kama pocházíš ? " položil svou otázku, s již prázdnou pusou.

" Z Londýna. " odpověděla jsem a usmála se na něj.

" My taky ! " vykřikla nadšeně Lucka.

" To jsi asi také musela do klidné části k někomu jinému, že ? " zeptala se Zuzka trochu smutně.

" Ano, teď bydlím u milé paní Jacksonové. " odpověděla jsem ji a snažila jsem se u toho znít šťastně, ale nešlo to, úsměv mi stejně z tváře spadl, kvůli vzpomenutí na mámu a tátu, který je ještě ve válce.

" To se tam musíme někdy sejít. " oznámil Petr, čímž prolomil ticho, usmál se na mě a tím mi trochu zvedl náladu. Úsměv jsem mu s radostí oplatila a kývla.

" Kolik ti vlastně je ? " zeptala se mě Lucka.

" Dvacet dva. " odpověděla jsem.

" Tolik ?! Tobě bych typl tak osmnáct. " divil se Edmnud a zakousl se do kuřete. Já k tomu jen přikývla a lehce se uchechtla.

-------------------

" Na tohle jídlo v životě nezapomenu. " oznámila jsem a sledovala jak kuchaři odnášejí špinavé nádobí ze stolu.

" A to ještě není všechno. " řekl Kaspian. Nechápavě jsem se na něho podívala. On se na mě jenom usmál a přesně v ten moment začala hrát hudba.

" Smím prosit ? " otázal se mě Petr s nataženou rukou ke mně a úsměvem na tváři.

Beze slova jsem ho chytila za ruku, zvedla se ze židle a usmála se. Myslím si, že jako odpověď to Petrovi stačilo, protože jsme šli kousek od stolu, kde se mělo tancovat. Svou levou ruku jsem Petrovi dala na rameno a pravou rukou jsem ho chytila za jeho levou ruku. On mě chytil pravou rukou kolem pasu a levou rukou se držel moji pravé a začali jsme tancovat. Poté se k nám přidala Zuzka s Kaspianem a Lucka s Edmundem. Po asi hodině tančení jsme si šli konečně sednout.

" Jsi unavená ? " optal se Peter, když mě zahlédl, jak zívám. Já přikývla. Petr se zvedl ze židle a přešel ke mně.

" Tak pojď. " řekl si sám pro sebe a vzal mě do náruče.

" Děkuji, ale do pokoje zvládnu dojít zatím sama. " usmála jsem se na něho.

" Já vím, ale určitě tebe bolí nohy, ne ? " protestoval a úsměv mi opětoval.

" Ano, ale tebe určitě také. " odpověděla jsem a chystala se z jeho náručí nějak slézt.

" Mně nebolí. " oznámil mi sebevědomě a v náručí mě sevřel víc, abych mu neslezla.

" Dobrou ! " zakřičela jsem, poraženě, s Petrem na ostatní, kteří byli stále u stolu.

" Dobrou i vám ! " zakřičeli na zpátek a Petr mě v náručí odnesl do mého pokoje.

Došli jsme ke dveřím mého pokoje a já chtěla zase slézt z Petrova náručí, ale on zakroutil hlavou a otevřel dveře. Vešel se mnou dovnitř a položil mě na postel.

" Děkuji a dobrou. " poděkovala jsem a sledovala Petra, který šel ke dveřím.

" Nemáž zač a sladké sny. " popřál mi a zavřel za sebou dveře.

" To budou. " pomyslela jsem si, zakryla jsem se peřinou a hned usla.