Zpátky v Narnii [ DOKONČENO ]

11) Pravda

   Na stoličce v koupelně sedím už 10 minut, nic nedělám, jen stále sedím a přemýšlím.

" Ťuk, ťuk. " vyrušilo mě něčí klepaní. Rychle jsem se zvedla a otevřela dveře.

" Kaspiane !?... " otázala jsem se velmi překvapeně.

Kaspian uhl ode dveří, abych mohla vyjít. Vyšla jsem ze dveří, které jsem nechala otevřené a opřela se zády o stěnu.

" Co potřebuješ ? "zeptala jsem se lehce otráveně a otočila na něho hlavu.

" Nic, jenom jsem tě přišel zkontrolovat, protože jsi už 10 minut pryč a my jsme o tebe měli strach. " odpověděl.

" Ale jak vidíš, jsem v pořádku, takže můžeš odejít. " falešně jsem se usmála. Zrovna teď nechci nic řešit a hlavně ne to, co se týká mě.

" Kate, co se děje ? " otázal se Kaspian se strachem v hlase.

" Nic, já jsem úplně v pořádku. " sklopila jsem pohled, přeci jen se něco děje a já to nikomu neřekla a ani neřeknu.

" Kate ? " nevěřil mi.

" Co je !? " vyštěkla jsem po něm a naštvaně se na něho podívala.

" To bych se měl ptát spíše já, ne ? " naštval se.

" Když myslíš ! " odsekla jsem.

" Nemusíš být protivná, když jsem ti nic neudělal ! " křikl po mě a odešel z pokoje. Samozřejmě nezapomenul prásknout dveřmi.

Hned jak Kaspian odešel, začala jsem brečet, protože jsem na něj nechtěla být protivná ani naštvaná, ale já mám prostě strach, ne jen o sebe, ale i o něho a ostatní. Sesunula jsem se s pláčem k zemi stále opřená zády o stěnu, rukama obejmula kolena a začala si brečet do šatů.

--------------------

" Kate ? " zeptal se po chvíli za dveřmi Petr tak, abych ho slyšela. Poznala jsem ho po hlase.

" Co ? " otázala jsem se ubrečeně.

" Kaspian mi všechno pověděl. " Nic jsem mu na to neřekla a ani mu na to nemám, co říct.

" Můžu prosím dovnitř ? " zeptal se. Neodpověděla jsem.

" To mi jako odpověď stačí. " odešel.

Po nějaké době jsem si stoupla a rukama utřela slzy z očí. Otevřela jsem dveře, vyšla na chodbu a vydala se do Společenské místnosti. Doufám, že tam najdu Kaspiana, chci se mu velice omluvit, ale kdyby jen věděl co se děje.

" Kate. " zvolal někdo za mnou. Zastavila jsem se a otočila.

" Ede, co potřebuješ ? " otázala jsem se.

" Zuzka mi řekla až tě potkám, že tě za ní mám poslat. " odpověděl.

" Děkuji a nevíš náhodou, kde je Kaspian ? " zeptala jsem .

" On a Petr si šli spolu zasoupeřit, když jsi s něma nechtěla mluvit. " odpověděl, poškrábal se na zátylku a šel někam pryč.

" Díky ještě jednou ! " zakřičela jsem na něho a vydala se za Zuzkou, když je Kaspian s Petrem někde pryč, tak je nebudu rušit.

Dorazila jsem k pokoji Zuzky a vešla dovnitř, protože dveře byly otevřené a navíc, Zuzka mě očekává.

" Ahoj Kate. " pozdravila mě Zuzka sedící na posteli.

" Ahoj. " pozdravila jsem ji na zpátek a přisedla si k ní na postel, protože mě zase začalo bolet poraněné stehno.

" Co potřebuješ ? Ed říkal, že mě za tebou má poslat. " optala jsem se ji a chytila se za stehno.

Věděla jsem, že se mě zeptá co se děje, přeci Petr je její bratr, Kaspiana má ráda a on ji a navíc to ví i Edmund.

" Co se s tebou děje ? " odpověděla otázkou, kterou sem čekala, že řekne.

Podívala jsem se na ni a zase začala váhat jestli ji to říct nebo ne.

" Mně to můžeš říct. " povzbudila mě a ruku mi položila na rameno. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.

" Dobrá tedy, ale musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš. Hlavně ne Kaspianovi a Petrovi ! " rozkázala jsem ji a podívala se ji do očí, abych zdůraznila, že to myslím vážně.

" Slibuji. " odpověděla a ruku z mého ramene sundala.

V jejích očích jsem poznala, že jí opravdu věřít můžu a že to myslí vážně.

" S tím snem jsem vám lhala. Nikdo po mě nevystřelil šíp, ale ta žena v černém o které jsem se zmínila mi do nohy vpíchla jed, který mě zabije až se mi dostane k srdci. " řekla jsem ji pravdu, celou pravdu.

Do očí se mi draly slzy, sklopila jsem od Zuzly pohled a začala se dívat na svoje stehno.

" K - Kate ? " zakoktala se Zuzka a obejmula mě.