Zpátky v Narnii [ DOKONČENO ]

17)Změna

Petr za sebou zavřel dveře a mně začali téct slzy. Přišla jsem k malému okénku a rukuma se opřela o výklenek ve ktrerém je okénko dané. Zadívala jsem se na modré nebe na kterém se občas objevil mráček."Kéž bys tu byl, Aslane"přála jsem si a zavřela oči. Představila jsem si tu nádhernou zlatavou hřívu, která obléhala hlavu tomu nádhernému stvoření jménem Aslan.

"Ťuk, ťuk"z mého představování mě vyrušilo klepání na dveře. Hlavu jsem otočila ke dveřím a uviděla Kaspiana, který právě vešel."Jsi v pořádku?"zeptal se mě a stále stál na místě."Co myslíš?"odpověděla jsem mu otázkou. Kaspian nic neřekl a jen roztáhl ruky. Neváhala jsem a běžela do jeho náručí. Silně mě obejmul a nepouštěl."Děkuji"vydechla jsem stále v jeho objetí. Jako odpověď mě pohladil po zádech.

"Neboj, jednou si přizná, že to není jeho vina"řekl mi Kaspian a pustil mě z objetí. Kývla jsem mu na souhlas a utřela si tváře od slz."Nechceš jít na oběd?"optal se Kaspian a lehce se pousmál."Už? Vždyť se před chvílí snídalo!"překvapeně jsem zareagovala."To se ti jenom zdá"odpověděl Kaspian a otevřel dveře. Bez odpovědi jsem vyšla na chodbu. Kaspian byl hned za mnou a tak jsme se vydali do jídelny.

"Ahojte"pozdravila nás Zuzka s Lucinkou."Ahoj"pozdravili jsme je s Kaspianem na zpátek. Posadila jsem se vedle Zuzky a vzala si jídlo."Kde je Petr s Edem?"zeptal se Kaspian holek."Šli ven"odpověděla Zuzka. Kaspian přikývl."Kaspiane? Nemáš náhodou moji lahvičku?"zeptala se Lucinka po chvíli."Mám. Úplně jsem na to zapomněl, promiň"odpověděl Kaspian a vrátil Lucince její lahvičku."V pořádku a děkuji"odpověděla Lucinka a lahvičku si dala zpátky kolem pasu.

Po obědě jsme Já a Zuzka šli do mého pokoje. Lucinka s Kaspianem šli na nádvoří.

"Co se stalo Petrovi?"zeptala se mě Zuzka, když jsme přišli do pokoje."Vyčítá si, že se mi jed dostal o kousek blíž k srdci"odpověděla jsem ji."A proč? Přeci on za to nemůže"zeptala se znova Zuzka."Jak jsme měli vypůjčenou od Lucinky lahvičku, tak mi ji dal, abych to zkusila jestli to náhodou nepomůže, ale ne"odpověděla jsem a posadila se na postel."Tak proto"vydechla Zuzka a posadila se vedle mě.

"Kde už to máš?"zeptala se po chvíli Zuzka a podívala se na mě."Někde tady"odpověděla jsem a rukou ukázala na žebra."To je mi líto"řekla Zuzka a silně mě objala."Děkuji, ale nemusí, asi"řekla jsem, když mě z objetí pustila. Zuzka si jenom povzdechla.

"Zuzi, můžeš na chvíli?"zeptal se Zuzky Kaspian, který z ničeho nic přišel do pokoje."Jistě"odpověděla a vyšla na chodbu. Kaspian za ní zavřel dveře. To mi přišlo trochu divné a tak jsem se rozhodla jít poslouchat za dveře."Před chvílí dojel Petr s Edem a přinesli zprávu od ženy v černém..."začal Kaspian."Boj přesunula na zítřek. Místo je stejné, ale určila si, že se to uskuteční až Slunce bude nejvíše na obloze, tudiž v přesně v poledne"dopověděl to."Bože, ale proč jsi to neřekl i Kate?"optala se ho Zuzka."Protože Petr nechce, aby bojovala už tak je dost slabá a On nechce, aby se jí cokoliv stalo. Ale bohužel nevím jak jí to říct"odpověděl Kaspian Zuzce. Dál už jsem neposlouchala, protože mi to příjde zbytečné.

"Říkat mi to už nemusíš. Já to už vím"oznámila jsem Kaspianovi, když jsem otevřela dveře."Kate... Já..."koktal ze sebe Kaspian.