Zpátky v Narnii [ DOKONČENO ]

10) Váhání

   Otevřela jsem oči a dívala se na sluneční paprsky, které procházely oknem a dopadaly na zem, kousek od postele. Kolem pasu jsem měla obmotanou Petrovu ruku. Nadtím jsem se musela pousmát, i když do usmívání mi zrovna moc nebylo.

" Už jsi vzhůru ? " zajímal se Petr s trochu rozespalým hlasem a otočil si mě čelem k sobě.

" Ano. " odpověděla jsem.

" Očem byl ten sen ? " otázal se a podíval se mi zpříma do očí.

" Byla jsem v lese, ale temném který je v Narnii jen jeden. Někdo na mě začal mluvit a potom se také zjevil. Byla to žena, žena v černém a..." zasekla jsem se.

Začala jsem váhat jestli to Petrovi říct nebo ne. Do očí se mi zase draly neposlušné slzy.

" A..." začal Petr, abych to dokončila.

" A... A nic, jen mě zasáhl šíp, proto jsem tak brečela. " zalhala jsem, přeci Petr nemusí vědět pravdu a ani nikdo jiný. Petr se na mě nevěřícně podíval.

" No dobrá. " souhlasil s velkou nejistotou.

" Kéž by tu byl Aslan. " pomyslela jsem si v hlavě a chytila se za stehno ve kterém je jed.

" Můžu se umýt u tebe ? " zeptal se a ukázal na koupelnu.

" Jistě, ale nevím jestli tady máš oblečení. " odpověděla jsem a nadzvedla obočí nad pravým okem. Petr ze země zvedl svoje oblečení a usmál se.

" Kdy jsi to... ? " nechápala jsem.

" Včera večer, když jsi usnula. " vyavětlil a vlezl do koupelny. Pro sebe jsem si kývla hlavou.

" Mám mu to přeci jenom říct nebo radši ne ? " ptala jsem se sama sebe v mysli.

Otázka mi pořád kolovala v hlavě. Po chvíli jsem došla k závěru, že zůstanu u prvního rozhodnutí, neřeknu to nikomu. Po krátké době, Petr vyšel z koupelny.

" Už můžeš, jestli tedy chceš ? " oznámil.

" Díky. " poděkovala jsem mu, vzala si šaty a šla ke koupelně.

" Klidně už jdi na snídani, já tam za chvíli dorazím. " oznámila jsem mu, vešla do koupelny a zavřela dveře.

" Já tu na tebe počkám ! " zakřičel na mě za dveřmi, abych ho slyšela.

To mi hodně zvedlo náladu, kterou jsem právě teď potřebovala a prostě jsem se musela pousmát.

-------------------

" Můžem ? " zeptala jsem se Petra, když jsem vyšla z koupelny.

Petr kývl hlavou na souhlas a šel otevří dveře. Otevřel je a naznačil rukou, abych šla první.

" Děkuji. " řekla jsem a vešla na chodbu, na kterou hned za mnou vešel Petr a zavřel dveře. Po chvíli jsme dorazili do jídelny, kde seděl Edmund, Kaspian, Lucka a Zuzka.

" Dobré ráno. " pozdravili nás všichni naráz.

" Dobré ráno. " pozdrav jsem jim i s Petrem oplatila. Sedla jsem si vedle Lucinky a ta mi podala košík s pečivem.

" Děkuji mockrát. " poděkovala jsem, vzala si krajíc chleba a koší podala Petrovi. Košík si ode mě ochotně vzal.

" Co se ti večer stalo ? " zeptal se mě starostlivě Kaspian.

" Nic, jen se mi zdál hrozný sen. " odpověděla jsem bez zájmu se o tom dál bavit.

" A o čem byl ? " zeptal se Edmund ze zvědavosti.

" Byla jsem v temném lese, který je v Narnii jen jeden a objevila se tam žena v černém a poté...a poté..." zase jsem se zasekla a zase začala váhat jestli jim to říct nebo ne.

" A poté ji zasáhl šíp, proto tak brečela. Lekla se, že je to doopravdy. " dopověděl to za mě Petr, čím za mě rozhodnul, že jim pravdu nepovím a podíval se na mě. Pohledem jsem mu poděkovala.

" Aha. " vzdychnul Kaspian a podíval se na ostatní.

" Au ! " zakřičela jsem si v mysli, protože mě začalo bolet stehno. Rychle jsem se za něho chytila a snažila se neprojevit žádné náznaky bolesti.

" Není ti něco ? " otázal se Edmund.

" Ne, není jen mě prosím omluvte, půjdu do svého pokoje. " odpověděla jsem, zvedla se od stolu a šla na chodbu.

Jakmile jsem nebyla vidět, začala jsem jít rychlou chůzí, protože jinak mi to nešlo kvůli tomu stehnu, do pokoje. Dorazila jsem ke dveřím, do kterých jsem přímo vrazila a šla do koupelny. V koupelně jsem si sedla na stoličku a vyhrnula si šaty. Na stehně už nebyla jen černá tečka, ale čara, která se pomalu, ale bolestivě, zvětšila o kousek výš na stehně. Potom se zastavila a s ní i bolest, kolující nohou.