Zpátky v Narnii [ DOKONČENO ]

15)Lahvička

"Proč si nám to neřekla dřív?"zeptal se Petr a začali mu téct slzy."Měla jsem s - strach, veli - liký strach"snažila jsem se odpovědět přes pláč. Místo, aby Petr něco řekl, tak mě silně objal."Příště nám to řekni dříve, abychom mohli něco dělat"oznámil Kaspian a přidal se k našemu objetí. Jsem moc ráda, že nejsou naštvaní, ale stále umírám a natom se nic nezmění.

"Já, se Zuzkou si půjdeme lehnout"oznámil nám smutným hlasem Edmund."Dobře. Já a Petr tu zůstaneme přes noc"odpověděl Kaspian a pustil mě z objetí. Edmund přikývl a se stále brečící Zuzkou odešel."Kluci, vy mu - musíte odpočívat"řekla jsem přes svůj pláč, když Edmund zavřel dveře. Petr mě také pustil z objetí a sedl si trochu lépe na posteli."To je sice pravda, ale ty jsi pro nás důležitější a hlavně pro Kaspiana"odpověděl Petr a jeho ruku dal na mé rameno."Já vás m - mám tak r - ráda"řekla jsem přes pláč a podívala se na Kaspiana, který seděl na druhé straně postele a usmál se.

"C - co?"zamumlala jsem si pro sebe, ruku si dala na svůj obličej a otevřela oči."To už je ráno?"zeptala jsem se saba seme v mysli a posadila se na postel. Za mnou na posteli spal Kaspian a na podlaze spokojeně spal Petr. Zvedla jsem se z postele, opatrně překročila Petra - který by na podlaze ležet neměl kvůli zranění, ale nechci ho budit, protože on je rotomilý, když spí - a šla do koupelny, abych si udělala ranní hygienu. Vešla jsem do koupelny a pro jistotu zamkla dveře.

Když jsem byla konečne hotová, odemkla jsem dveře a vyšla ven. Petr s Kaspianem stále spali a abych je nerušila, šla jsem na snídani."Dobré ráno Kate"pozdravila mě Lucinka, která seděla u stolu a snídala vajíčka s chlebem."Dobré i tobě Lucinko"pozdrav jsem jí oplatila a přisedla si k ní. Kuchař mi po chvíli přinesli snídani."Co jsi řekla Petrovi a Kaspianovi, když jsem z pokoje odešla?"zeptala se Lucinka po odchodu kuchaře. Otázka mě úplně zaskočila, nechci to Lucince říkat, aby neměla strach."Očem pak se tu bavíte?"zeptala se nás přicházející Zuzka."Ptala jsem se Kate co říkala Petrovi a Kaspianovi, když jsem odešla, ale ještě mi to neřekla"odpověděla Lucinka a podívala se na mě."No, Kate jim řekla podrobnosti o tom, co ji řekla žena v černém"řekla Zuzka a tím Lucince odpověděla otázku na kterou jsem jí já odpovědět nedokázala."Díky"šeptla jsem směrem k Zuzce tak, aby to Lucinka neslyšela. Zuzka kývla hlavou na náznak, že nemám zač.

"Lucinko? Co je to v té červené lahvičce?"zeptala jsem se po chvíli Lucinky, když jsem si všimla, že má u sebe nějakou červenou lahvičku."To je lék, který vyléčí každé zranění díky jediné kapce"odpověděla Lucinka a podala mi tu lahvičku."A myslíš, že by to vylečilo kluky?"zeptala jsem se ještě jednou Lucinky."Že mě to nenapadlo dříve!"řekla Lucinka a rukou se praštila do čela."Tak pojďme je ty šípkové růženky probudit"oznámila jsem, stoupla si a s Lucinkou „vyběhla" na chodbu do mého pokoje, kde byli kluci.

"Au!... Promiň"omluvila jsem se někomu, do koho jsem vrazila. Zvedla jsem hlavu, abych věděla kdo to je."Petře! Právě jdeme za tebou a Kaspianem!"vykřikla jsem a podívala se na rozesmátou Lucinku."A proč?"zeptal se zvědavě a rozespale Petr. Nic jsem neřekla, jen jsem od něho popošla kousek dál a před něho natáhla ruky ve kterých jsem držela Lucčinu lahvičku."Musíte se rychle uzdravit"řekla jsem a koutkem úst jsem se usmála.