Wrong Message | Namjin

11.

Stál jsem před postelí. V každé ruce jsem držel oblek a přemýšlel jsem, který bych si měl vzít. Nikdy jsem nad takovýma věcmi nepřemýšlel. Tak nějak mi bylo jedno, co si vezmu na sebe. Ale dnes...dnes mi to jedno není. Chci vypadat co nejlépe.

Nakonec jsem se rozhodl pro oblek, který jsem držel v levé ruce. Druhý oblek jsem vrátil do skříně a pak se do toho hezčího oblékl. Došel jsem do koupelny, kde jsem si trochu opravil vlasy.

„Už jdeš?" Zařvala na mě matka u kuchyně. Doupravil jsem detaily a vyrazil jsem za matkou. Ta mi ještě narovnala oblek a pak jsme se, jako jedna velké a šťastná rodinka, vydali ke škole.

O této události mluvili lidi už půl rok předem. Přeci jen, je tahle škola jednou z nejlepších takže se očekává, že i oslava bude velkolepá. Hned před branou školy jsem se s rodiči rozdělil. Začátek programu mají rodiče a cizí návštěvníci jiný program, než my studenti.

Rychle jsem se rozhlížel po Yoongim. Když jsem ho konečně zahlédl, rychle jsem se k němu vydal a pozdravil jsem se ním.

Zkoušel jsem se rozhlídnout, jestli někde neuvidím Jina. I když nevím, jak vypadá, snažil jsem se najít osobu, která na mě taky kouká. Ale nikdo z nejbližších mi nevěnoval jediný pohled.

„Hledáš někoho?" zeptat se mě Yoongi. Nedalo mi to a zkusil jsem se ho zeptat.

„Hele? Neznám někoho kdo se jmenuje S-seokjin?" Yoongiho úsměv zmizel.

„To je ten, který se vyspal s Hoseokem?" Jemně jsem přikývl. Vůbec se mi nelíbil tón, kterým mluvil.

„Promiň, ale neznám každou děvku, s kterou se on vychrápe." Řekl a zase udělal divný obličej. Děvka. Nelíbilo se mi, že takhle o něm mluví. Ale ve své podstatě to nemůžu mít Yoongimu za zlé.

„Už jsi mu to řekl?" Zeptám se a Yoongi sklopí hlavu.

„Ne. P-pojď se bavit o něčem jiném."

„Yoongi t-."

„Joone," umlčel mě Yoongi. „Prosím." Řekl a jeho oči se zaleskly. Nechci se do jejich vzatu moc plést, ale Yoongi je můj nejlepší kamarád. A vadí mi, jak se k němu Hoseok chová. Hoseok je děvka, která má všechny jen na jednu noc. Ale s Yoongim spí často. Kvůli němu je Yoongi mimo a neví, co má dělat. Několikrát jsem mu řekl, že si musí promluvit s Hoseokem, ale vždy se z toho nějako vymluví.

Pohladil jsem ho po vlasech a usmál se. I když je starší on, tak to vypadá, že jsem starší já. Musím se o něho často starat, což mi nevadí.

Yoongi mi nakonec úsměv oplatil a spolu s ním jsem se vydal pro něco malého k snědku, protože jsem od včerejška nic nejedl

Vzal jsem si do ruky pár chlebíčku a pak se s Yoongim vydal ven, kde jsme si sedli zem. Raději bych volil sezení na zemi, ale jelikož ráno pršela a tráva byla ještě mokrá, můj oblek by se zašpinil a to by mě matka asi zabila.

Uslyšel jsem rozhlas, kde se ozýval hlas našeho ředitele, který nám oznámil, že za půl hodiny začne další program. Moc jsem to neřešil a začal se s Yoongim bavit o nejnovější hře na počítač.

Najednou někdo zakryl Yoongimu oči. Yoongi leknutí trochu povyskočil. Osoba omotala ruce kolem jeho krku a dala mu rychlou pusu na tvář.

„H-hobi. Neděs mě." Dostat ze sebe Yoongi, který se začal červenat. Hoseok se jenom pousmál a pak si sedl vedle nás na lavičku.

„Je tady docela nuda." Zasmál se Hoseok. Když už tady je, můžu se ho zeptat.

„Hobi, ukážeš mi, kde je Jin?" Opravdu, chci ho vidět, musíš mu v tom pomoc Hoseoku.

„Promiň. Když se s někým vyspím, zapomenu na něho. Snažím se celou jeho osobu vymazat z mé paměti. Dělám, jako kdybych ji neznal. Protože to jsou všechno lidi, jen na jednu noc. Také ne."

Jeho odpověď mě překvapila. Hoseok položil ruku na Yoongiho stehno. Opatrně mu přejížděl po stehně a Yoongi se opřel o Hoseokovo rameno. Opravdu, měli by si spolu promluvit. Protože k sobě evidentně něco cítí, ale nejsou schopni si promluvit.

Opřel jsem se o lavičku a zavřel jsem oči. Dobře, dneska Jina asi nepotkám, ale doufám, že jednoho dne ano.

Takže, nejdřív bych chtěla říct, že se za tento díl omlouvám. Je divný a bylo opravdu těžké splácat dohromady. Vůbec netuším proč..ale..no..xD

Děkuji vám za vaše vote a komentáře ♥