Wrong Message | Namjin

5.

Seokjin: Umři

Namjoon: Co jsem udělal?

SeokJin: Prošel jsi okolo mě

Rychle jsem se otočil a snažil se zadívat, jestli neuvidím nějakou osobu s mobilem. A uviděl. Hned několik.

Seokjin: To nemá cenu. Neuvidíš mě. Je tu moc lidí xD

Namjoon :Tak bys za mnou mohl přijít. :*

Seokjin: Nemohl L

Namjoon: Proč?

Seokjin: Protože jsem tě viděl. Vzpomněl jsem si na předcházející dny. Víš jak je to těžké?!

Namjoon: Tak se mi pojď ukázat. Vzpomeneme si oba dva.

Seokjin: to určitě :*

Mobil jsem si schoval do kapsy a odešel na hodiny anglického jazyka. Opravdu nemám rád tenhle předmět. Angličtina mě baví, ale se mnou do třídy chodí jen samí idioti a tak děláme primitivní věci, které už dávno vím. Proto jsem hned po příchodu do třídy vytáhl mobil a odepsal Jinovi.

Namjoon: Prosím. Chci tě vidět. Jak mám vědět, koho si mám přesně představovat, když si dělám dobře?

Seokjin: Krásnou osobu.

Namjoon: Ty jsi zlý.

Seokjin: Já vím. Vůbec, nemáš se učit dítě?

Namjoon: Dítě? Dítě?!

Seokjin: Ano. To o tom nevíš? Jsem starší.
Seokjin: takže mě oslovuj Hyung
Seokjin: a měj ke mně úctu

Namjoon: Hyung..prosím :3

Seokjin: Ne, neříkej mi hyung.
Seokjin: Když si představím, jak bys mi říkal hyung
Seokjin: Moc dokonalá představa

Namjoon: Já chci mít představu toho, jak vypadáš, když tě takhle oslovím
Namjoon: Musíš být kouzelný
Namjoon: Hyung

Seokjin: Ach, říkám, nech toho. Je tu spoustu lidí, co na mě divně koukají L

Namjoon: Ty nemáš hodinu?

Seokjin: Na to ti odpovědět nemůžu.
Seokjin: ale vím, co za hodinu máš ty
Seokjin: Máš ajinu

Namjoon: Sakra
Namjoon: není to fér

Seokjin: Je to fér :P

Namjoon: Vážně, až tě uvidím, tak tě za tohle všechno moc potrestám.

Seokjin:: Chtěl jsem tě čekat po hodině a ukázat se ti.
Seokjin:: Ale neukážu

Namjoon: Opravdu jsi na mě chtěl čekat?

Seokjin: Ne. Ale můžeme dělat že ano xDDDD

Namjoon: Ach, s tebou je to těžké

Seokjin: :********

„Pane Kime, okamžitě mi dejte svůj mobil a dám vám pár vět na přeložení." Zakřičel učitel. Neochotně jsem se zvedl a došel k učitelskému stolu. Mobil jsem mu hodil na stůl a začal překládat věty. Jednoduché věty, které nikdo z naší třídy nevěděl, jak přeložit. Vážně, všichni idioti.