Wrong Message | Namjin

17.

Je 23:30. ByulGi si hezky leží v posteli a hraje hru (ne že by jí ta hra šla). A najednou, přes celý pokoj zařve, „Já zapomněla vydat díl." No, ByulGi má myslet jen na tuto věc a stejně na to nemyslí :( Co máš v hlavě Byulgi? Měla by ses nad sebou zamyslet. Ale to ty stejně neuděláš, takže se vám omlouvám... No... užijte si díl. xD

A můžete mi někdo říct, proč dělám z Joona takového člověka? xDD

Oba dva jsme před sebou stáli. Dost blízko na to, abychom mohli něco udělat, ale my nic nedělali. Jen jsme se na sebe koukali. Když jsem otevíral pusu, že něco řeknu, Jin začal hned mluvit.

„Jen, než se začneme bavit o něčem vážném... nepůjdeš se mnou kafe?"

„Škola ještě neskončila."

„Tak jednou ji vynecháš. Prosím." Navrhl Jin a usmál se na mě. Tomu jsem nemohl odolat. Teď stejně máme nepotřebné předměty, jako je třeba matika, takže myslím, že to vadit nebudu. Aspoň se zase nebudu ztrapňovat před celou třídou, že z matiky neumím vůbec nic.

„Dobře, ale kavárnu vybírám já." Řekl jsem mu a už jsem se vydal ke kavárně. Respektive k mojí nejoblíbenější kavárně. Aby ta blbá ženská viděla, že nejsme zvědavý na žádné její trapná očka a podobné věci.

S Jinem jsme došli do kavárny a sedli si do speciálního boxíku pro dva lidi. Většinou sem chodí páry, ženy a muži a berou to jako takové první rande. Jeden z dalších důvodů, proč jsem vybral tohle místo. Ne, že bych chtěl tohle brát jako první rande, ale chci prostě sedět v tom boxíku! Nejsou tu židle, jako u normálního boxíku, ale taková křesílka. Vždy jsem si sem chtěl sednout, ale bylo mi trapné na místě pro dva sedět sám. Ještě by všichni věděli, že nikoho nemám a ta blbá ženská, která tu byla skoro každý den, by si ke mně sedla a já nevím, co bych dělal.

Jak jsem čekal, byla tu ta osoba, zvláštně se na nás podívala, ale pořád se snažila na nás usmívat. Podala nám lístek s tím, co mají a zase odešla. Jin hned lístek otevřel a začal si prohlížet, co tady mají. To jsem však já nemusel. Vím o všem, co mají a pochybují, že by se něco změnilo.

„Máš vybráno?" Zeptal jsem se Jina.

„Chtěl bych čokoládu a..." Jin přestal mluvit a znovu se podíval na lístek. Po chvíli mi zase věnoval svůj pohled a začal mluvit. „Chci čokoládu a ty jahody se šlehačkou. Co si dáš ty?"

„Já si dám to co vždy." Usmál jsem se na něho.

„A to je co?"

„To je to, co si dávám vždy." Zasmál jsem se a Jin našpulil pusu. Víc jsem se zasmál. „Nešpul tu pusu." Přesunul jsem prsty na jeho tváře a udělal mu rybičku. „Och, jsi vážně roztomilý hyung." Znovu jsem se zasmál.

Kupodivu, k nám přišla jiná servírka. Tamté asi prasklo srdce, když nás s Jinem viděla v tomto boxíku. Dobře jí tak. I když na mě házela očka a flirtovala se mnou a nikdy mi nedala slevu. Nikdy neřekla to je na účet podniku. To se přeci dělá ve filmech ne? Proč to neudělal i ona? Sice to byla blbka, ale kdo by nechtěl něco zadarmo? Kdo?

Za chvilku nám servírka přinesla naší objednávku. Mně moje oblíbené kafé a Jinovi jeho čokoládku a jahody.

„Takže... jak ses měl Jine?" Ano, lepší otázka mě napadnout nemohla. Skvělí Joone. Ještě se zeptej, co dělá a budeš moct jít domů a dveře mezi tebou a Jinem se navždy uzavřou.

„Asi fájn. Nevím... mám se jako každý jiný dny. Co ty?" Zeptal se a strčil si do pusinky červenou jahodu.

„A-asi dobře." Výborně. Takže teď se přechází na to, co děláš?

Naštěstí jsem se ho na to nezeptal. Jin si do pusy vzal další jahodu a já ho pozoroval.

„Co na mě tak koukáš?" Zeptal se Jin a zvedl ke mně hlavu.

„Já? Já... Hhh." Vypustil jsem ze sebe nějaký blábol a rychle se napil kafé.

„Hyung!" Uslyšel jsem pro mě neznámý hlas. Trochu jsem se lekl a opařil si svůj spodní ret. Hnědovlásek skočil na Jina a objal ho.

„K-kookie? Co tu děláš? Zeptal se ho Jin. Kook, kook. Slyšel jsem to někde? Mám pocit, že ne.

„Jsem tu s kamarádem." Usmál se Kook a hlavou naklonil na druhého chlapce.

„Ahoj Joone." Usměje se na mě Yoongi. Kook řekl kamarád? To určitě! Sehnal si další šukací děvku. Ke všemu ten kluk vypadá na 15 a asi se zná s Jinem. Nemohl jsi jít někam jinem Yoongi? Chtěl jsem se ho na něco zeptat.

„Jo, tak nejlepší čas, abychom odešli." Řekl Jin a tahal Kooka pryč.

„Ale Hyung, já jsem tu s Yoongim. Nech mě!" Zařval na něho Kookie ale Jin na to vůbec nereagoval.

„Jestli mu ublížíš, tak si mrtvý." Řekne Jin a i s Kookem odešel. Co se to stalo? Proč takhle Jin reagoval? A ani se se mnou nerozloučil.

Yoongi si nahlas povzdechl a sednul si ke mně do boxíku. „Nemyslíš... že ten kluk je nějako moc... mladý?" Zeptal jsem se ho a on se na mě zvláštně podíval. Po chvíli mu došlo, co tím myslím.

„Ach bože ne! Je to opravdu jen můj kamarád. Na co myslíš Joone? Však je to dítě... Jen oba máme podobný problém. Ke všemu on milujie někoho jiného." falešně se na mě usmál.

„A ty ho miluješ?"

„Koho?" Vyděšeně se na mě podíval.

„Toho kluka. Kookie?" Spíše to znělo otázka, ale nejsme si jistý, že jsem si správně zapamatoval jeho jméno.

„Říkám, že je to jen můj kamarád."

„A miluješ někoho jiného?"

„Ne:" znovu se na mě falešně usmál.

***

S Yoongim jsem si povídal ještě chvilku, ale pak nás z kavárny vyhodili a každý si šel svojí cestou. Musel jsem ještě zaplatit za mě, Jina a dokonce i Yoongiho, který si objednal něco divného. Já jsem došel domů a rozplácl jsem se do své postele. Po pár minutách mi přišla zpráva od Jina.

Seokjin: Promiň, za to že jsem bez rozloučení odešel

Namjoon: Kdo byl ten kluk?

Seokjin: Kookie? Můj brácha. Jen mě vylekalo, že je s Yoongim

Namjoon: Proč? Jsou to kamarádi a Yoongi je celkem hodný kluk.

Seokjin: Kamarádi...
Seokjin: Mě stačí to, co se o něm povídá na naší škole. A ke všemu si s ním byl na párty a on měl o tebe položenou hlavu...

Namjoon: O čem to mluvíš?
Namjoon: Co se vůbec sakra stalo na té párty?

Seokjin: Někdy ti to řeknu

Namjoon: Já to chci vědět ale hned

Seokjin: Někdy příště

Namjoon: Jiné! Sakra! Řekni mi to!

Seokjin: Dobře

---Seokjin volá---