Camp - Pozastaveno

1. Kapitola

Tohle mi tady leží už delší dobu, tak si říkám, proč to nezkusit zveřejnit? Psáno hlavně pro kamarádku, která četla všechny díly co mám doposud v zásobě (není jich příliš), ale líbilo se jí to a za to jsem moc ráda, třeba se najde někdo, kdo by v tom také našel zalíbení~
A hlavně...po delší době co to nebude rpg ff :D

"Mami, mami! Myslíš, že mám opravdu všechno? Nerada bych něco zapomněla!" Sestřin křik se roznášel naším domem a já si musel povzdechnout. Nastaly letní prázdniny. Člověk se těšil na to, že bude mít dva měsíce volna, ale ona si vymyslí, že chce jet na tábor. Tábor na celý měsíc a jelikož je ještě malá na to, aby rodiče neměli strach ji pustit samotnout, musel jsem jet také a dohlédnout na ni. Mě se nikdo neptal, jestli chci nebo ne. Jelikož to však bylo pro více věkových kategorií, tak mě tam máma přihlásila taky. Bohužel mám pro svou sestřičku slabost, takže bych pro ni udělal co jí vidím na očích. Jenom na podobné věci jsem nikdy nebyl.

"Neboj se zlatíčko. Máš všechno. Už jsi to kontrolovala dvakrát." Zaslechl jsem mámin uklidňující hlas a musel se nad tím pousmát. Já sám si balil věci do kufru, nebral jsem toho zbytečně moc, ale tak abych si s tím vším vystačil.

Taneční tábor. Mou sestru tanec vždy bavil, mohl jsme však byl rád, že to není žádný balet, ale spíše moderní tance. Což byla výhoda tohoto táboru. Také mě to bavilo a šlo mi to. Pokud tam budou samí začátečníci, asi se budu docela nudit. Ale to se uvidí. Třeba potkám nějaké fajn lidi a bude zábava. Jenže je to měsíc. Měsíc bez přátel tady kolem sebe, bez notebooku a své postele, ze které bych se nejspíše skoro vůbec nehnul. Bude to pro mě nové, ale doufám, že to nebude takové zlo, jaké si kreslím ve své hlavě.

"Tak co, Amy? Připravena?" Došel jsem do pokoje své sestry. Je jí osm, dlouhé blond vlasy měla spletené do dvou copánků, o což jsem se už ráno postaral a právě teď si do svého batůžku strčila jejího oblíbeného, plyšového medvídka, kterého ode mě dostala na narozeniny. "Ano ano ano!" Zajásala nadšeně a já ji vzal věci. "Tak se jdi obléknout a obout, ano?" Usmál jsem se na ni a sám si prohrábl vlasy, ty byly stejně jako ty její čistě blond a oba jsme měli jasně modré oči. Jako sourozenci jsme byli jasní hned od prvního pohledu.

Amy zmizela z pokoje a máma se na mě podívala. "Jsem ráda, že tam s ní pojedeš. Dávej na ni prosím pozor, znáš jaké to je číslo." Znám ji až moc dobře. Její na první pohled roztomilá, jemná tvářička rozhodně nebyla v souladu s její povahou. Bylo to takové malé zlobidlo, které se muselo do všeho přimotat a vše nové vyzkoušet. Je to hold jen zvědavé dítě. "Neboj se. Dohlédnu na ni. Ale je to tábor, co by se mohlo stát? Občas ti napíšu jak se daří, jo? Ale jinak myslím, že nebude čas vylehávat nad telefonem." Popadl jsem ještě své věci a zamířil dolů, všechno naházel do kufru a pak už nás rodiče vezli autem na místo, kde jsme měli přesednout na autobus a vydat se na cestu. Nemá to být moc daleko, bydlet se bude v chatkách a hned vedle tábora je přírodní koupaliště, kam budeme chodit. Využití v okolí je vlastně hodně. Lanové centrum, právě ono koupaliště a opravdu krásná příroda. To aspoň slibovali a to bylo na fotkách. Jsem zvědavý, jaká bude realita.

Cesta autem mi proběhla dost rychle, díky tomu, že jsem si nasadil sluchátka a pustil si hudbu z mobilu. Třeba se naučím něco nového, to se uvidí. Zkusím to hned tak předem nezavrhnout, i když nejsem ani nijak nadšený.

Když jsme byli na místě, vylezl jsme z auta a mobil i se sluchátky si strčil do kapsy. Máma mi dala ještě poslední instrukce a táta se zatím loučil s Amy, pro kterou bylo najednou docela těžké se tolik těšit na cíl, ale rozloučit se s nimi. "Mami, nedávno mi bylo šestnáct. Myslím, že tohle zvládnu." Zasmál jsem se s lehkým zakroucením hlavy a poté už se od ní nechal lehce obejmout a došel si pro věci, které jsem donesl k autobusu, který tu již byl a rozhlédl se kolem. K nám se rozešla žena, středního věku a mile se usmívala. "Dobrý den, vy jste...?" Zeptala se a já se ihned ujal slova. "Já jsem Alexandr Brooks a tohle je moje sestra Amy." Držel jsem ji před sebou, ruce zlehka položená na jejích ramenou a upravil jí vlásky. "Ach, tady, mám vás na seznamu. Skvěle. Takže mi dejte všechny podepsané papíry a kartičku zdravotní pojišťovny, pak si můžete odnést věci a sednout si do autobusu. Až na místě budete rozděleni do týmů dle věku a kategorie." Převzala si věci a poté už došla za dalšími lidmi, kterých tu začínalo být čím dál tím více. Nechal jsem ještě setru, aby se pořádně rozloučila s rodiči, já jim pak už jen zamával a vydali jsme se do autobusu. Tohle loučení, však to není kdoví jaká doba, ale pro ni asi ano. Usedl jsem na místo a ji nechal usednout vedle sebe, k oknu jak chtěla a na chvíli jsem zavřel oči. Netrvalo to dlouho, autobus už se zaplnil celý a my se vydali na cestu.

Rozhlédl jsme se kolem. Těžko říct, jak to tu bude v průměru věkem, za námi jedou ještě další autobusy, takže se uvidí. Doufám, že tu lidí zhruba mého věku bude dostatek. Ani nevím, co od toho mám očekávat. Možná seznámení s novými lidmi? Už jsem si však zvykl k nikomu se příliš nevázat. Mám kamarády i ve městě, ale nikoho nijak moc dobrého. Dříve jsme se často stěhovali a já si zvykl být spíše sám. Samota pro mě nebyla nijak těžká, když jsem měl co dělat. Co uklidňovalo mě? Hudba a tanec. Procházky vylidněnými částmi města nebo vylehávání v posteli nad svým notebookem či oblíbenou knihou. Občas jsem s nimi zašel do klubu na nějaký ten nealko drink a zatančit si, ale tak končil můj sociální život. Neuměl jsem s lidmi moc jednat. S partou je to fajn, ale kdybych měl být někde jenom s jedním člověkem, už je to pro mě těžší a jako bych byl někým jiným. Někým, kdo najednou neví co říkat, zamlklou osobou doufající v to, že ten druhý bude daleko výřečnější. S povzdechem jsem zjistil, že sestra vedle mě usnula a hlavou se mi opírala o rameno, už mi tahle pozice nebyla zrovna poholdná, ale nechal jsi ji spát, vím jak bývá protivná, když ji někdo probere. Chudiny holky, co s ní budou v chatce.

Konečně jsme byli na místě. Jeli jsme někam dál za jedno z větších měst, po silnici, avšak poté už odbočili na polňačku a jeli poblíž nějakému lesu. Být v přírodě si myslím, prospěje každému, a mě to rozhodně nevadí. Naopak přírodu mám rád. Když mi bylo asi devět, chvíli jsme bydleli na vesnici, rád jsem tam chodil ven. A lidé tam byli o poznání milejší. Také si pamatuju, že tam byla stáj a já se učil jezdit na koni. Něco málo si pamatuju doteď, ale moc ne. Bavilo mě to, ale pak jsme se zase stěhovali a tentokrát do města. A už vždy jen do měst. Poslední dva roky jsme už však zůstali na stejné místě a já doufal, že to tak i vydrží.

Amy se probrala sama, tím, jak jsme se zastavili a já ji donesl věci, než jsem ji odvedl kam jsem měl a sám hledal, u jakého vedoucího budu. Jenže ten si mě odchytil dříve, než já jeho. "Počkej, ty budeš podle věku jistě u mě." Otočil jsem se za tím hlasem, byl to mladý kluk. Mohlo mu být asi kolem dvaceti dvou let a věnoval mi široký úsměv. "Uhm. No jo, asi jo." Kývl jsem hlavou na souhlas, avšak byl to tak nejistý pohyb, že jsem u něj vyvolal tichý smích. "Tak mi řekni jak se jmenuješ a já se hned podívám." Vybídl mě mile. "Alexandr Brooks." Pověděl jsem a viděl, jak si mě odškrtnul na seznamu. "Tím pádem mě těší. Já jsem Lukas. Budu tvým vedoucím. V téhle skupince vás bude kolem deseti. Věřím, že se vám tu všem bude líbit." Usmíval se, zdá se, že to tady s ním bude v pohodě a člověk si to opravdu užije. Pohledem jsem jej sjel od hlavy až k patě. Jeho vlasy byly obarveny na světlou oranžovou, sedělo to k němu. Na sobě měl dobře padnoucí oblečení a přes tílko šly vidět jeho břišáky. Super, takže pokud budeme každý den trávit s někým tak sexy jako je on, už teď se mi tu začíná líbit. "Počkáme tu na ostatní, poté vám rozdělím chatky a řekneme si co dál." Oznámil mi to a já přikývl na souhlas. Více nebylo třeba.