Camp - Pozastaveno

8. Kapitola

//tady máte něco, co jsem stihla sesmolit od moře, tak snad se bude líbit :D

"Budeš mu stále ustupovat a on to bude brát za své vítězství, to opravdu chceš?" Zeptal se mě, když jsem si k němu donesl veškeré věci s tím, že si sprchu půjdu dát později nebo až ráno. "Nehodlám poslouchat jeho blbé kecy o tom, že tam jsem proto, abych očumoval ostatní."

"Budu tam i já, nezapomeň, že pokud bude mít blbé kecy, ozvu se."

"Ale o to nejde. Já prostě nechci aby se to tady dozvěděli."

"Stydíš se za svou orientaci?"

"To ne, Luky. Ale prostě jsem si s tím už zažil své a to mi stačilo. Vím, jací lidé jsou."

"Tak se jim postav. V dnešní době už by se to mohlo začít brát jinak. Vím, že jsou lidé, kteří to nikdy nepřijmou. Ale nesmíš na ně tak hledět. Pokud se to někomu nelíbí, je to idiot. Není to jejich věc, kdo se ti líbí nebo ne."

Proběhla mezi námi rychlá výměna názorů. Nestydím se za to, kým jsem, Luky. Jen už se bojím reakce ostatních. Šikana není hezká věc a jak jde vidět, ty jsi ji nikdy od ostatních tvého věku nezažil. Vždy jsi byl ten nad situací, ke kterému ostatní vzhlíželi. Já ne. Já byl terčem posměchu a urážek. Byl jsem pro ně pouhá buzna, která dle nich měla zájem o každého kluka, který jen prošel. Jen hloupí byli.

"Tak fajn. Jdu s vámi, spokojen? Jsou to jen blbé sprchy." Odsekl jsem nakonec a nachystal si věci, které si na sebe poté natáhnu.

"Sice je to jen blbá sprcha. Ale celý život se zkládá z maličkostí. Tohle je jedna z nich, tak už se neboj a pojď."

Věnoval jsem mu ještě jeden pohled, než jsme se vydali směrem do sprch. Nebylo tu nic strašného, až na ty pohledy od Sebastiana. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou, otočil se směrem od něj a začal si umývat vlasy a následně i celé tělo. Bylo tu docela živo. Opravdu při něčem takovém mám spíše raději svůj klid než-li tohle. Ale co už, umyl jsem se a osušil, oblékl si volné kraťasy a triko, než jsem si šel vyčistit zuby a počkal na Lukase, abychom šli společně do chatky.

"Ani to nebolelo, co?" Ušklíbl se. "Chce se ti spát?" Myslím, že raději chtěl hodně rychle změnit téma, když viděl můj vraždený pohled.

"Ani moc ne." Přiznal jsem upřímně. Není zase tolik hodin a navíc jsme celý den jenom odpočívali. "Super. Co se na něco kouknout?" Natáhl se pro notebook na stolku a já se tiše uchechtl.

"Hlavně že mi měli věškeré podobné věci zakázány." Položil jsem se však na postel, lehl si na břicho a hlavu si podložil polštářem.

"Ale jo, něco by bylo fajn si pustit." Souhlasil jsem nakonec. Přece jenom, tohle mi ani tak moc nechybělo, což se divím, ale změna to bude příjemná.

"Mám ho tu hlavně kvůli škole. Ale když tu teď mám tebe, proč toho nevyužít? Nakonec s někým kouknout na film je vždy fajn. Jaký preferuješ žánr?" Stočil na mě pohled a také si lehl. Zatímco já se zamotal do peřiny, od zůstal odkrytý a noťas položil mezi nás. "Mě je to docela jedno. Dokud to nebude horor. Pak by jsi se mě ani na chvíli nezbavil a po tom co se stalo první noc...ne, ten raději ne. Co třeba nějakou komedii?"

"Pak teda komedii. I když by mohla být sranda se s tebou někdy na nějaký horor kouknout." Zasmál se. Teď se směje, ale kdyby se mnou opravdu na nějaký koukal, smích by jej rychle přešel. V tomto jsem opravdu děsný srab. Nejspíše bych se jej ani na chvíli nepustil a film sledoval jen napůl. Navíc nenávidím lekačky. Jsem osoba, kterou jde vystrašit opravdu velmi rychle. Něco tam pustil a já už se zadíval na film, i když občas mi pohled sjel spíše k němu. Ten smích, když tam byly vtipné scénky. Ta uvolněnost, to je přesně to, co na něm miluju. Přesně takové typy lidí mám rád. Ty, kteří si na nic nehrají a jsou sami sebou.

Musel jsem být hodně zabraný do svých myšlenek, jelikož jsem si až po chvíli uvědomil, že mi můj pohled oplácí. Zamrkal jsem a ihned se koukl jinam. Tak tohle je vážně trapný, jenom tak na něj civět. "Víš, že jsi děsně sladký, když se stydíš a červenáš?" Zasmál se a přiblížil se ke mě. Jeho dech jsem téměř cítil u svých rtů. Byl jsem jako paralizovaný, neschopen se hnout. Až po chvíli jsem se vzpamatoval, natáhl jsem směrem k němu ruku a jemně jej pohladil po tváři.

"N-notak. Neříkej to nebo se budu červenat ještě více." Zamumlal jsem tiše a pohled sklopil dolů, aby mi nemohl vidět do tváře. To se však rychle změnilo. Jemně mě chytil prsty pod bradou, hlavu mi zvedl zpátky a jemně se jeho rty otřel o ty mé.

"Ale to by byla škoda, neříkat to. Protože takto ti to děsně sluší." Zašeptal ještě a poté už mě políbil. Neprotestoval jsem. I když mi rozum říkal, že tohle bychom neměli, tohle není můj styl, tak jsem se nedokázal bránit. Zavřel jsem oči a naprosto se mu poddal. Nikdy jsem se ani nelíbal. Přišel jsem si tak strašně neohrabaný. On se však vyznal. Aspoň tak to vypadalo, nechal jsem se ním vést a po chvíli se už odtáhl. Oči jsem nechával zavřené a cítil, jak si své čelo opřel o to moje.

"Promiň. Už jsem tomu nemohl odolat." Šeptl tiše a já cítil, jak mám stažené hrdlo. Bylo pro mě těžké promluvit, ale nakonec jsem tak udělal.

"Neomlouvej se. Upřímně jsem už dávno měl chuť to udělat. Jen bych k tomu nikdy nenašel odvahu." Hlas se mi třásl. Nemyslel jsem si, že by tohle mohl cítit stejně, ale vypadalo to, že tomu tak je. A já byl šťastný. Tak moc šťastný. Jenže štěstí je děsně prchavý pocit, nikdy nevíte, jak dlouho vám vydrží.

Objal mě a já jeho. Nějakou dobu jsme tak spolu jen tak poklidně leželi a dokoukali zbytek filmu. Když skončil, tak Luky zaklapl notebook a odložil jej stranou. Zhasnul lampičku a oba jsme ulehli ke spánku, který se ani na jednoho zatím nedostavil.

"Ani nechci, aby to tady skončilo. Myslím, že jsem v tobě našel někoho, koho jsem už dlouho hledal. Milého, hodného, pěkného a skromného kluka, kterého bych si mohl vzít pod svá ochranná křídla." Jeho hlas byl jako samet a slova, která z něj vycházela ještě hezčí a jemnější. S úsměvem jsem si hlavu položil na jeho hrudník a zavřel jsem oči.

"Taky nechci konec. Nechci si představit, že tě pak už třeba neuvidím. A...také jsem v tobě našel člověka, kterého bych rád. Jsi neskutečně hodný, chápavý a...a nesmírně sexy." Dodal jsem tiše. Byla to pravda, ale říct mu to takto nahlas mě stálo značné úsilí.

"A ty zase neskutečně moc sladký." Zasmál se a začal mě hladit ve vlasech. "Ale půjdeme už spát, ano?"

"Ano. Dobrou noc, Luky."

"Dobrou noc. Alexi."

Během chvíle jsem už usnul. V jeho objetí to bylo mnohem lepší, než v napjaté atmosféře chatky, kterou bych měl obývat spolu s tím zmetkem. Lucase si nejspíše zaberu po celou zbývající dobu co zde budu.