Camp - Pozastaveno

3. Kapitola

//začátky jsou vždycky nejhorší >< ale tak snad se to časem rozjede :D hezké počtení

Hodina a půl se zdá jako dlouhá doba, ale naopak mi to tu s ním uteklo opravdu dost rychle. Nebylo ani ticho, tedy ne z jeho strany a já byl spokojený.

Netrvalo dlouho a už začali chodit i ostatní, holky s doprovedem smíchu a někteří kluci taky. Seby si to sem nakráčel sám, ale hned se dal do řeči právě s děvčaty, které z něj pomalu šílely. Nechápu, co na někom takovém vidí. Tedy, teď už to nechápu. Dříve jsem věděl, sám jsem vždy ocenil jeho krásu a povaha skrze to šla mimo, někam hluboko, kde jsem se to snažil nevnímat. Ale je to zmetek. Bezcitná stvůra ubližující ostatní bez ohledu na to, jaké to pro ně bude mít následky.

"Skvěle. Vidím, že jsme všichni, takže začneme tím, že si každý z vás udělá jmenovku. Nepamatuju si vás všechny, ale nechci si vás plést. Takže když to dva dny zvládnete s nimi, tak pak už to bude v pohodě. Alexi, rozdej prosím každému ty papírky a fixu."

Maličko jsem sebou trhnul, když mě oslovil, ale poté už každému jeden rozdal. Z druhé strany lepily, takže s umístěním na oblečení si nebudeme muset dělat starosti. Dorozdával jsem to a poté si taky jednu napsal a nalepil na své triko.
Pak už začala první hra. Měli jsme si stoupnout do kolečka, začínal Lukas, hodil míček jedné holčině, ta se měla představit a říct o sobě jednu věc. A takto to pokračovalo, ta zase míček hodila někomu jinému, pokaždé musel říct další jednu věc o sobě. Takto jsme se aspoň dozvěděli dost zajímavých věcí. Například to, že Lukas ještě studuje vysokou pedagogickou a chtěl by být učitelem, že dává taneční lekce a tím si zatím přivydělává a spousto dalšího. Jedna holka, Mia, pak bydlí ve stejné městě jako já, ani ne příliš daleko, což bylo milé zjištění, jelikož vypadala jako fajn člověk, kterého bych i následně klidně rád potkával. Byla asi stejně vysoká jako já, no spíše stejně malá, trošku při těle a vlasy měla krátce střižené, z očí jí však bylo znát, že s ní nuda rozhodně nebude.

Skončili jsme však docela brzy. Já jim oznámil hlavně takové základy. Odkud jsem, kam chodím na školu a že tu mám sestru. Pak ale začalo něco mnohem zábavnějšího. Lukas každému pustil hudbu nebo si mohl každý vybrat co chtěl pustit a měli jsme ukázat, jak na tom s tancem jsme. Ostatní mě zajímali a abych pravdu řekl, ten idiot Sebastian nejvíce. Pamatuju si, že ho rodiče zaplatili hodiny v taneční škole. Jenže když to má člověk naučené, nikdy to nebude vypadat tak, jako když to má v sobě, přesto se zdálo, že se toho naučil opravdu dost. Byl dobrý. Ale ne nejlepší. Ukázalo se, že nikdo tady není úplný začátečník, což bylo potěšující zjištění. Pak už jsem byl na řadě já. Normálně bych se asi držel zkrátka a nechtěl se příliš předvádět, ale hudba mě naprosto pohltila a já se do toho vžil natolik, že jsem na chvíli přestal vnímat okolí. Až když jsem si všiml pohledů ostatních, ztuhl jsem a přestal. "Uhm. Co je?" Zeptal jsem se maličko nejistě, ale to už se Lukas usmál a zatleskal mi. "Jsi opravdu hodně dobrý." Pochvala od něj mě těšila, ale pak se nám předvedl on. Bylo to něco neskutečného. Ty pohyby byly tak uvolněné, automatické, vůbec nepřemýšlel nad tím co dělal. Bylo to vážně okouzlující. Nedokázal jsem z něj jen tak spustit pohled a proto jsem si nevšiml Sebyho, který za mnou došel s širokým úšklebkem zdobícím jeho tvář.

"Užij si slávy dokud můžeš. Jako vždy jsi se musel předvést, co?" Zvedl jsem k němu pohled. "Jenom závidíš, jako tomu bylo vždy. Nechci si užívat slávy nebo se předvádět. Jenom si to tady chci užít, protože tanec miluju. Nenechám si to někým, jako jsi ty, zkazit," povzdechl jsem si a prsty si začal hrát s konečky vlasů.
"Jasný. Takže tady nejsi hlavně kvůli tomu škvrněti?" Ani nevím jak, ale během chvíle jsem jej držel za triko, které jsem pevně svíral a jeho přitáhl blíže k sobě. "Nemluv. O. Ní. Jako. O. Škvrněti!" Dostával jsem ta slova ze sebe dosti pomalu, když došlo na mou sestru, byl jsem schopný se porvat kvůli maličkosti.