Medie
Dostala jsem ze svého kluka, sakra to je divný, pár zajímavých informací. Ale zajímavější bylo, když jsem přišla domu a na obyvatelstvo v obývacím pokoji (Melanie, Ian, Eukorune, Izraelek a hlavně Finn) jsem vyklopila, že jsem začala chodit s Angelem. A nejlepší byla Finnova reakce. Naštval se, rozbil vázu (a málem i okno) a vytratil se do noci. Nechci vědět, jak a kde a jak si léčí své bolavé ego. Náš pan Žárlivec-Zuřivec. Docela mě začalo zajímat, jestli se takhle choval ke každé, se kterou se kdy vyspal. Ale je to vlastně jedno, já mám Angela a on má nikoho. Musí si najít nějakou upírku. Třeba Eukorune (pokud to není lesba) nebo Aribelle (pokud je ochotná a její děti nebudou proti). Nebo klidně člověka, ale Isu nedoporučuji. Melanie byla ráda. Sice ne z toho, že chodím s démonem, ale že je to lepší než Tim. Ale Angel je jen poloviční démon. Má občas svůj den, kdy se neovládá, ale zvládá to díky svému léku. Chudinky ty babičky!
Jinak jsem ji musela a říct všechny informace, ale to kde mají základnu, jsem jim říct nemohla, protože mi to prostě neřekl a tajil to i přes moje prošení, že pak udělám, cokoli on bude chtít. Na chvíli se zamyslel, ale pak řekl, že to co on chce, za to nestojí.
Z úžasných myšlenek mě vytrhla Melanie slovy: Jídlo!
„Mě na tom Gangu něco nesedí,‘‘řekla Melanie, „A není to tím, že jsou to démoni. Prostě něco tají. Něco hoodně velkýho! Sakra, Iane nemysli na to, co maj v kalhotách!‘‘
„Tys mě slyšela? Neměla bys být schopná mě neslyšet?‘‘řekl Ian a měl pravdu. Melanie upíry neslyší.
„Občas slyším útržky i myslí upírů, ale teď jsem nějak slyšela celou větu,‘‘řekla a šťourala se v jídle.
„Medie, ty taky víc cítíš?‘‘zeptal se mě Finn.
„Jako třeba to, že seš zvědavej a to, že ses dokázal přenést přes svůj vztek a nenávist vůči Blakeovi? Jo, trochu se to zintenzivnilo. Ale na to nepotřebuju schopnost, abych zjistila, že seš zase nasranej,‘‘řekla jsem s úsměvem a Finn málem prorazil pěstí stůl.
„Varovali nás před zintenzivněním schopností,‘‘řekla Melanie a odnesla nedojedené jídlo.
Ian se za ní vydal a zmizeli na zahradě. Takže jsem u stolu s velmi, velmi naštvaným upírem. Neměla jsem mu vykládat, co cítí. Vím, že to nemá rád, ale jako demonstrace…
Když jsou u vás doma navežení upíři z nevím jakého století před letopočtem je to občas výhoda. Hodně znají, ale zase byli hrozně dlouho pod zemí a tak moc modernímu nerozumí. A asi bych měla všem oznámit, že někdo, budeme mu říkat Finn, se snaží přetáhnout Kon na naši stranu. Ano, Kondoniela si venku beztrestně pobíhá a jen tak na okraj, sem tam někoho kousne. Finn jí párkrát nadběhl a snaží se ji k nám dostat přes postel. Zatím bez úspěchu. Protože se málo snaží! Divné je, že Andonnu jsme ještě neviděli. Ta mrcha je zalezlá v podzemí se svojí armádou. Přiznám se, že jsme ráda, že jsem ji ještě neviděla. Za necelou hodinu mám rande s Blakem u mě doma. Finn je naštěstí z cesty - jel zase uhánět Kon. Melanie mi slíbila, že nebude mít žádné rádoby chytré a vtipné narážky na vztahy a raději se bude věnovat Ianovi.
Zazvonil zvonek a já byla nervózní. Ian si odtáhl Mel k bazénu. I když bylo září, bylo hrozné vedro. Proto jsem na sobě měla extra krátké šortky, ze kterých mi málem vylezly půlky. Topík jsem měla na knoflíčky a byl bez ramínek, takže jsem si ani nedělala hlavu s podprsenkou. A jak Blake zíral a vy si asi představíte, kam oči směřovaly.
„Jak si věděla, že ta příšera vevnitř mýho těla chce nažrat?‘‘usmál se a byla mi jasné, kam směřuje.
„Melanie je venku se svým Ianem, takže dům je volný a můj pokoj taky. A pan Vzteklý je venku a honí Kon,‘‘usmála jsem se na něj.
