Rainbow boy

Růžová

Druhý den již bylo hezky. Slunce vylezlo z postele deštivých mraků a vesele si hrálo na jasně modré obloze.

Jako každé odpoledne jsem se vydala do parku za tou nádhernou bytostí. Můj obdiv k němu každým dnem rostl. Dnes neseděl na své oblíbené lavičce pod stromem, ale na růžové dece v místě plném květin. Přišla jsem blíž a usadila jsem se vedle něj na deku. Když mě spatřil, usmál se a lehnul si, vystavujíc tvář slunci. Svou velkou růžovou knihu měl položenou vedle hlavy, jeho růžové vlasy ji z části zakrývaly.

Jemně jsem se pousmála.
" Proč jsi se obarvil zrovna na růžovo?"
Jeho tvář vypadala nechápavě. Chvíli přemýšlel a poté se natáhl ke knize. Chvíli listoval a poté mi ukázal krátký úryvek .
" Každý člověk se někdy splete. Každý má někdy špatný nápad. Každý někdy něco špatného řekne. Všechno to vede k výsledku, na který jsme nechtěli ani pomyslet."

" Takže vypadáš jako květiny všude kolem jen omylem? "
Jeho tvář vypadala rozlobeně. Bylo to ale spíše vtipné než nějak zlé.

Natáhla jsem ruku ke květinám vedle a jednu růžovou uthla. Dala jsem ji do jeho obarvených vlasů a usmála se.

" Miluji květiny. Jsou pro mě symbolem čistoty a jemnosti. Přesně jako ty."