Rainbow boy

Modrá

Znepokojení. Nic jiného se cítit ani nedalo. Celý park byl tichý, nikde nikdo nebyl. Ani ten, který si získal můj obdiv, lásku a pochopení.

Procházela jsem se kolem laviček, kolem stromů a květinových záhonů. Celé to působilo tajemně. Dostala jsem se až do zadní části parku. Bylo tu mnohem víc stromů i keřů. Za jedním z trnitých keřů seděl on.
Nohy zašpiněné od hlíny, modré vlasy plné listů. Na nohou měl položenou světle modrou knihu, částečně pokrytou lehkou vrstvou půdy.

Když jsem se přiblížila blíž, mohla jsem spatřit malou kamennou desku, do které bylo vyryto pár písmen. Zvedl hlavu a jeho bezbarvé oči se podívaly do těch mých. Pojď blíž.

Sedla jsem si tedy na zem hned vedle něj. Do kamene byla vyryta tři jména, vedle jmen datum narození a...úmrtí? Dvě jména byla ženská, jedno mužské, datum narození mělo každé jiné. Datum úmrtí byl však stejný. Mají nějakou spojitost s nešťastným modrovláskem vedle mě?

Měla jsem tolik otázek. Přála jsem si na ně znát odpovědi. Věděla jsem však, že to by jemné perly, které padaly z jeho očí, nezastavilo. A tak jsem jen objala jeho křehké tělo a dávala mu pocit....bezpečí....