Rainbow boy

Hnědá

Druhý den jsem do parku nešla. Místo toho jsem zašla na hřbitov, k hrobu mé babičky. Je to již několik let, kdy jí srazil opilý řidič. Její úžasný život byl zničen...

Sedla jsem si do trávy k náhrobní desce. Potichu jsem babičce vyprávěla mé zážitky. Vše co mě potkalo. Ani jsem si nevšimla slz, které stékaly po mých tvářích. Jen jsem seděla a tiše plakala.

Po nějaké chvíli mi spadl malý růžový kvítek na mou pravou ruku. A další. A další. Vzhlédla jsem ke křehké bytosti s kyticí květů, které dopadaly na mé vlasy a na mé tělo. Přisedl si ke mně, v rukou držel poslední květinu. Utrhl jí stonek, odhodil ho a nádherný růžový kvítek položil na mou dlaň. Když se mě dotkly jeho konečky prstů, mohla jsem cítit až nelidský chlad. Teď, když měl kakaově hnědé vlasy, vypadal více jako člověk. Stále měl ale na kost vyhublé tělo a nepřirozeně bledou pokožku.

Jeho vždy bezbarvé oči se dívaly na mě. Měla jsem touhu jeho malé tělíčko ochraňovat.

"Jste krásná",zašeptal.