Project: A New Future || Larry ✔

Prolog

Moderní technologie. Pod tím to slovem lidé v minulosti viděli převážně chytré telefony, televize, či počítače, ale lidé v budoucnosti pomalu začali chápat, že tato moderní technologie nikdy nebude pro lidí průlom, nýbrž jejich konec.

Proto se tyto vymoženosti v pomalém sledu přestaly vyrábět. V roce 2100 neexistoval jediný mobilní telefon. Všechno bylo zlikvidováno. Mezi všemi státy nastal mír, a proto se přestaly vyrábět i všechny druhy zbraní. Lidé to už nepotřebovali. Všechny země se spojily dohromady a vznikl jeden soběstačný stát. Sharanus, jak se nakonec jmenovala i planeta Země.

To, ale lidé nevěděli, že jejich moderní technologie je jediná věc, která je chránila, a to před vnějším světem. Galaxií. Jednoho dne se totiž tato galaxie rozhodla, že Sharanus je bezbranný a snadno půjde ovládnout. Pak nastal ten den, kdy se po obloze otevíraly mezigalaktické brány - Splaxe, jak to lidé později nazvali. Tím nastala válka. Spoustu lidí umíralo. Nebyla šance, jak tyto vetřelce, co neustále přilétaly, zastavit.

Pak vystoupil, z řad umírajících lidí, muž, který všechny šokoval svojí neuvěřitelnou silou. Poté známí jako Ominous Rex. Dokázal rozmetat protivníky svojí silou, o které se komukoliv mohlo jen zdát. Následně se k němu přidal další člověk a pak další z celého Sharanusu. Pak jich bylo pět.

Začali bránit Sharanus a dařilo se jim. Po celém světe byli známí jako Omaps. Jenže útoky nepřestávaly a Omaps se rozhodli to zastavit zevnitř. Zničehonic opustili Sharanus a proletěli jednou ze Splaxí a už je nikdo, nikdy nespatřil. Útoky přestaly. Omaps položili život pro záchranu světa.

Lidé na ně vzpomínali a všude znovu nastal mír, ale za pár let se otevřela jedna menší Splaxe a útok přišel znovu. V malé míře, ale byli tu znovu.

V té chvíli lidé konečně pochopili, že to nepřestane a začali se bránit. Zbraně, štíty, vše, co dokázaly vyrobit, ale nestačilo to. Proto přišlo něco, co mělo trvale chránit planetu Sharanus. Něco, co dokáže změnit to, co lidi čeká.

Projekt: Nová budoucnost.

****

„Vymažte jim paměť," rozkázal muž v bílém plášti, který se procházel po místnosti a prohlížel si lůžka, na kterých ležela těla v bezvědomí. „Tolik, aby si pamatovali náš svět takový jaký je, ale nepamatovali si na svojí rodinu, přátele, ani nic podobné." Pokračoval muž a zastavil se u jednoho lůžka, kde ležel mladý chlapec, který jim při odebrání dělal největší potíže. „Pouze jim přidejte falešnou vzpomínku na to, kde jejich rodiče umřeli. Poté začněte s Projektem: Nová budoucnost." dodal s úsměvem a rychle od mladého chlapce odešel, aby se dostal k ženě v černém oblečení. Ta právě vstoupila do místnosti, aby zjistila, jak celý projekt pokračuje.

„Jak to vypadá, pane Nowelle?" Zeptala se tichým hlasem a sama si prohlédla všechna lůžka v místnosti a potom zaměstnance, kteří začali dělat to, co jim muž v plášti přikázal. Jako poslušné stroje začali mladým lidem na lůžkách odebírat všechny dosavadní vzpomínky; od jejich narození, do teď. Celých patnáct let života.

„Všechno postupuje podle plánu, slečno," odpověděl, skoro jako robot, pan Nowell a upravil si svůj bílý plášť, aby vypadal trochu formálněji. „Budou jim odebrány vzpomínky a potom každého přemístíme, tak jak je určeno ve vaší zprávě. Poté nastane jejich roční uvedení a následně můžou začít dělat všechno tak, jak máte v plánu." Vysvětlil muž a společně se ženou se vydal pryč z místnosti.

„Jsem moc ráda, že vše běží podle nařízení. Pokud to tak půjde i nadále, tak za pár let tu svět bude mít nové Omaps." Zasmála se žena a upravila si své hnědé vlasy, které měla perfektně postavené podél tváře.

„Pochybuji, že si budou chtít nechat stejné jméno, slečno. Omaps byla výjimečná skupina," namítl Nowell, načež se žena jen tiše uchechtla.

„Těším se na vaše výsledky, pane Nowelle. Víte, kdy mě máte zavolat," s těmi slovy žena zamířila pryč a nechala blonďatého muže stát na místě v chodbě.

„Ovšem, slečno Luenn." Zavolal Nowell ještě za odcházející postavou. Jakmile byla pryč, tak si setřel z čela krůpěje potu. „A teď jdeme vytvořit Novou budoucnost," zašeptal si pro sebe a rozešel se zpět do místnosti, kde právě padesát puberťáků přicházelo o své vzpomínky na minulost svého života, aby mohli získat nové, které se budou týkat budoucnosti.

Ahoj, ahoj. Já vím, ano... Už je to dlouho... Rok, co? Ale jak jsem slibovala, tak tu je příběh, na kterým pracuju nějakou tu dobu. Chci jen říct, že pokud to nechcete číst, jelikož mě znáte a já příběhy třeba v polovině smažu, tak u tohohle se to nestane. Nemusíte se bát :D Celý příběh mám již napsaný a kapitoly jen čekají na zveřejnění :)

Snad se vám bude líbit příběh, na který jsem dost pyšná :D Děkuji vám za trpělivost a kdo ví, třeba si tenhle příběh taky zamilujete <3

Je to příběh, který bych chtěla jednoho dne třeba i poslat do nakladatelství, takže beru jakékoliv připomínky vás napadnou :)

_LarryLS1_