Project: A New Future || Larry ✔

26.

Cesta byla pomalá, ale Harry si jí naprosto užíval. Přítomnost jeho rodičů mu dodávala sílu a rozum. Jeho pohled zkoumal každou malou část zničeného města, ve kterém probíhali rekonstrukce. Sice ne zrovna rychle, ale pracovalo se na tom po celém světě. Byla vidět snaha všech lidí, co se pokoušeli napravit vzniklé škody.

Válka sice proběhla před šesti lety, ale nájezdníci z vesmíru přilétali den, co den. Když jich bylo málo, tak se s nimi dalo vypořádat, ale větší množství dokázalo napáchat velké škody. Od té doby, co Omaps zmizeli je těžké bojovat s někým, kdo má větší sílu než obyčejný člověk.

„Dnes to bude velice náročný den," podotkl Harryho otec, když zatočil na hlavní silnici. Tyhle silnice byli v podstatě prázdné. Už je nikdo nevyužíval, a proto se jelo hladce. Občas minuli práci na silnici, protože se vše renovovalo, a i tahle silnice měla do roka zmizet a to znamenalo, že si Harryho rodina bude muset konečně pořídit modernější vozidlo.

„Kdyby Harold ráno nezdržoval jeho sentimentální chvilkou," zasmála se Harryho máma a on uraženě našpulil rty. Jen měl radost.

„Doufám, že to nebylo zase kvůli těm nočním můrám," řekl otec a Harry následně zavrtěl hlavou. Skoro by zapomněl na to, že trpěl nočními děsy.

Jejich cesta byla snad vždy tichá a klidná, ale tentokrát to bylo jiné. Autem se ozývaly hlasy, když jejich debata přerostla v něco víc a možná proto neviděl Harryho otec, že je moc ve stavební fázi, když tam vjel. V polovině cesty se jim auto zaseklo do díry a čím víc se snažili auto rozjet, tím víc se díra zvětšovala.

Najednou se kus cesty propadl a jejich auto sjelo níže. „Nehýbejte se!" vykřikl otec a všichni vyděšeně ztuhli. Po Harryho tvářích tekly slzy, když si byl jistý, že jejich auto se jen lehce nahne a oni poletí dolů do vody. „Harry, hlavně opatrně vylez ven a my jdeme hned za tebou," rozkázal otec a hlídal rovnováhu jejich auta.

„Já nechci," špitl Harry vyděšeně.

„Hned Harolde!" zvýšil otec mírně hlas a jejich auto se znovu pohnulo. Proto kudrnáč rozklepaně odepnul svůj pás a snažil se nejméně vrtět, když opatrně otevřel dveře. Stačil jen malý kousek a oni by spadli dolů. Začal opatrně vylézat ven a jakmile se jeho nohy dotkl země, začal se propadat další kus betonu a on mohl jen odskočit, když se auto s jeho rodiči zřítilo dolů.

Při jeho skoku zakopl o něco za sebou a jeho tělo padlo na zem, přičemž se uhodil do hlavy a jeho svět zčernal. Neviděl tmu moc dlouho, protože jakmile se pokusil otevřít oči, tak to šlo, ale byl na jiném místě. Neležel na zemi, ale stál a na zemi ležela jeho verze z minulosti. To, jakým byl před rokem a něco, než se dostal do Institutu. Všechno, co viděl byla jen minulost.

„Ne," vydechl a podíval se z kraje mostu, aby viděl auto, které plavalo na hladině a pomalým tempem klesalo dolů. Jeho rodiče se nemohli dostat ven. Zareagoval rychle, když odtáhl svoje mladé já stranou a chtěl skočit do vody, aby mohl vytáhnout mámu a tátu, ale nedokázal to. Najednou ho strach paralyzoval a on se nemohl pohnout.

Vzpomněl si na to, čeho se bál nejvíce. Smrti a vody. Kvůli tomuhle incidentu. Rodiče mu tu zemřeli a on nemohl nic udělat, ale teď to mohl změnit. Slyšel hlasitá křik matky, než auto zmizelo pod hladinu. V hlavě se mu ozýval hlas, který ho nabádal, aby skočil. On nemohl.

„Omlouvám se," padl na kolena a rozplakal se. Vždycky chtěl vrátit čas a zachránit je, ale když měl konečně šanci, tak mu to strach nedovolil. S pláčem se mohl jenom třást, klečet na kraji propadlé země a sledovat konec jeho rodiny. Tenhle strach neměl šanci překonat. Žádný z nich. Samota, smrt a voda.

Nikdy se nepřenese přes smrt jeho rodiny, když jí nemohl ani zachránit. „Jsi slaboch," ozval se hlas v jeho hlavě a pak vše zmizelo. Věděl jen to, že tohle byla další zkouška a on jí nezvládl. První zkouška, kterou neprošel.

Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitola :D nějak jsem se zapomněla :D Mám potřebu vám už dopředu říct, že se pomalu blížíme ke konci :D Takže budu vděčná za všechny komentáře, které mi tu napíšete <3

_LarryLS1_