Project: A New Future || Larry ✔

12.

Naprosté ticho obklopilo hnědovlasého chlapce, který se vyděšeně snažil najít nějaké světlo, jelikož měl kolem sebe jenom tmu. „Sakra," nadával, protože kopl o něco železného. Už pár minut byl z tunelu venku, ale neviděl ani na krok.

„Je tu někdo?" promluvil tichý hlas a Louis se zasekl na místě. Nečekal, že tu někdo bude.

„Jo," vydechl a snažil se najít zdroj toho dívčího hlasu. „Jsem Louis. Patřím do Omeg," představil se a čekal na to stejné ze strany dívky, ale dočkal se pouze ticha. Bylo by slyšet padnutí špendlíku na podlahu. „Kdo jsi ty?" nevydržel to a musel se zeptat. Odpovědí mu bylo znovu ticho. Rozešel se opatrně dál, rukama šmátral kolem sebe.

Zničehonic se kolem jeho pasu omotala jedna ruka a druhá mu zabránila křičet, což on by křičel a hodně. Začal se proti dotyčnému bránit. Strach ho naprosto dostal, začal nohama kopat kolem sebe jako šílenec. Snažil se vytrhnout, ale dotyčný ho nepouštěl. Místo toho s ním sjel na zem, držel jeho pusu, aby nemohl zakřičet. Louis byl zmatený.

„Přece nemyslíš, že bych ti já ublížil?" zašeptal mu chraplavý hlas do ucha a všechen strach opadl.

„Uh, měl jsem strach," zavrčel Louis a chtěl se od Harryho odtáhnout. Místo toho se několik minut jenom pevně objímali. Jako kdyby to oběma dodávalo klid.

„Harolde!" ozval se znovu ten dívčí hlas. Jmenovaný si povzdechl a vedl Louise někam do tmy, jako kdyby úplně v pohodě viděl v téhle temnotě.

„Buď v klidu, ano?" šeptl Harry a Louis zamručel tichý souhlas. Škubl sebou, když se na jeho paži objevila cizí ledová a jemná dlaň. Zalapal po dechu, když se všechno kolem něj začalo rozjasňovat a on konečně mohl vidět. Myslel si, že někdo rozsvítil, ale žádné světlo nesvítilo.

„Wow," vydechl a rozhlédl se, aby zjistil, kde jsou. Byl to obrovský, poničený sklad a nebylo moc možností z něj utéct. Všechny dveře byly zabedněné a zatarasené. Uklidnil se a vrátil pohled na Harryho, za kterým stála drobná hnědovlasá dívka ve žlutém obleku, jí totožný chlapec, který měl pouze jinou barvu vlasů, totiž černou. Poslední osoba byla také dívka, která měla také žlutý oblek.

„Snad si je pamatuješ," zasmál se nervózně Harry a podíval se po svých přátelích, než vrátil pohled na Louise. Byli to lidi, se kterými se Harry bavil v jídelně. Dvojčata byla Aike a Adde a třetí osoba se jmenovala Dayo, dívka, co mu dala sušenku.

„Ovšem, že ano," kývl Louis úlevně. Už nebyl sám a zase se cítil o něco lépe.

***

„Nechápu tvoji schopnost," zasmál se Louis. Už asi hodinu seděli na zemi a povídali si. Všude byl klid, což jim vyhovovalo.

„Já taky ne," Aike se také zasmála, jelikož byla zmatená stejně jako ostatní. „Prostě se mi zlepšil zrak a dokážu to přenést na ostatní. Nevím jak, ale prostě si to přeju a ono se to stalo. Narazil do mě Harry a já za to byla naštvaná. Asi za pár vteřin viděl v téhle tmě, protože jsem chtěla, aby viděl a stále do mě nenarážel," vysvětlila.

Nastalo ticho, všichni se snažili pochopit, co se děje a neměli sílu si dál normálně povídat. Z ulic se ozvala hlasitá rána a křik. „Buďte potichu," zašeptal Harry a začal se rozhlížet, aby zjistil, jestli jim nic nehrozí.

Oni byli ticho, ale z ulic se ozývaly hrozivé rány, které jim naháněly husí kůži. Klepali se nervozitou a sledovali Harryho, který jako jediný nebyl skrčený na zemi, ale sledoval dveře, aby mohl všechny popřípadě varovat. Málem zaječeli, když byly rány mířené na jedny z dveří. „To ne," zašeptal si Harry pro sebe. Pochopil, že se někdo snaží dostat dovnitř. „Musíme odtud pryč," zašeptal, když se vrátil k ostatním. V tichosti se začali přesouvat někam, kde Louis ještě nebyl.

Při každé jedné ráně každý nadskočil a nervozita byla cítit ve vzduchu. Mysleli si, že jsou v bezpečí, ale bohužel nebyli. Invicti je najdou všude. „Sem," špitla Dayo a ukázala na nějaké dveře. Otevřela je, avšak neobešli se bez hlasitého zavrzání, které rozzuřilo stvoření venku a tentokrát se snažili dostat do všech dveří, které vedly z ulice dovnitř. „Rychle!" zavelela Dayo. Vběhli dovnitř a dveře zavřeli.

„Jsme v pasti!" ozval se pro tentokrát zoufalý Louis. Nikdo mu nic neřekl. Harry přešel k rohu místností a vší silou odtáhl skříň stranou. Všichni byli stále ticho a jeden po druhým mizeli za tou skříní.

„Je to průchod, kterým jsem se sem dostal," vysvětlil Harry, chytil Louise za ruku a dovedl ho k tomu.

„Je to bezpečné?" zeptal se nervózně Louis a podíval se na tři osoby, které se tou cestou prodíraly.

„Ano, dojdete na ulici. Stačí přeběhnout na druhou stranu a tam se dostanete do obrovského domu. Je tam sklep, který má dva východy. Schovejte se tam," vysvětlil Harry, načež utichly rány, které znamenaly, že se Invicti snažili dostat dovnitř. Ticho bylo jasným ukazatelem, že už uvnitř jsou.

„Počkej, a co ty"" vyhrkl Louis, ale odpověď nedostal. Pouze slabý úsměv, když ho Harry strčil do té díry, načež Louis skončil na zemi. Nemohl Harrymu překazit jeho plán, protože ten už zatáhl tu těžkou skříň zpátky, aby se Invicti nedostali za nimi. Louis chtěl křičet, ječet a prosit Harryho, aby to nedělal, ale bylo pozdě. Ozval se křik, rány a po pár minutách bylo ticho. To znamenalo jediné. Harry byl mrtvý. Louis se rozplakal a kdyby ho Adde neodtáhl, tak by tam na zemi plakal po celou zkoušku.

Harry mu už po několikáté zachránil život a to jen, protože se Louis při první zkoušce poprvé v životě rozhodl být silný a zachránit ho.