Project: A New Future || Larry ✔

16.

Byla už noc, když se mladí lidé konečně probudili. Jejich tělem projel šok, jakmile s uvědomili, že jsou na nějakém jiném místě. Nebyli na place, nemuseli utíkat o život a bát se každého stínu. Byli zase doma, kde jim nehrozilo nebezpečí. Některým trvalo dlouho, než to dokázali zpracovat. Myslí byli ještě stále tváří v tvář smrti vedle nechutných zrůd.

„Jste v pohodě?" ozvalo se jedním z několika málo pokojů.

„Snad jo," přišel jemný hlas jako odpověď a potom se přidali další tři hlasy, které se ještě snažily vzpamatovat z toho šoku.

Tři chlapci a dvě dívky se přesunuli na jednu větší postel, aby probrali vše, co se stalo. Dokázali mluvit dlouho do rána, nikdo se necítil na to, aby šel spát. Probírali všechno od učení, první zkoušku, až po druhou zkoušku a jejich probuzení zpátky v pokoji. Bylo toho hodně na vyřčení a nevěděli kolik mají času, než začne třetí zkouška. Pokud je vůbec další čekala. Tohle klidně mohl být konec. To nikdo z nich nevěděl.

Jeden z chlapců, modrooký brunet, neustále přemýšlel o Harrym a nemohl přestat. Měl takový divný pocit, ale doufal, že je kudrnatý v pořádku. Všichni věděli, že s lidmi ve své skupině nevychází. Byla totiž mezi nimi Sjra, ta, která se proti nim postavila, chtěla využít Louisovu schopnost teleportace a nechala zabít Warina.

„Co schopnosti?" promluvil Derek a tím vytrhl všechny ze zamyšlení. „Já sám jsem jednu objevil, ale nedokázal jsem jí pořádně ovládat. Většinu zkoušky jsem strávil jako skříň v nějaké kanceláři," řekl a tiše se zasmál zmateným výrazům svých přátel. „Dokázal jsem změnit podobu podle věci, které jsem se dotkl," vysvětlil Derek svojí novou schopnost a pevně stiskl ruku své slepé kamarádky.

„Já jsem dokázala vzít těm zrůdám zrak, ale jen když jich bylo pár. Jinak to moc bolelo," řekla Catelyn pyšně a dostala od svých přátel úsměvy, i když je neviděla. Cítila, že tam jsou. Sama se zaculila a čekala, až se svěří i ostatní.

„Mně přijde, že mi zůstala schopnost z první zkoušky," rozhodl se promluvit Warin, který zvedl své ruce k očím a prohlédl si je. „Zase jsem hojil," pokrčil následně rameny, ruce složil zpět do klína a podíval se na Dereka, který souhlasně pokýval hlavou.

„Třeba si teď nezískal žádnou schopnost, a tak ti zůstala ta z první zkoušky," navrhla tiše Erin, která do teď moc nemluvila. U obou zkoušek skončila hned na začátku, a proto neměla do konverzace moc čím přispět.

„Ne," pokroutil hlavou Louis a povzdechl si. „Já jsem žádnou schopnost nezískal a teleportace mi nezůstala," řekl jim a z jeho hlasu bylo slyšet silné zklamání. Louis chtěl objevovat své nové síly. Bylo to jediné pozitivum na celé téhle šílenosti. Místo toho měl každý kolem něj něco, co ho při každé zkoušce dělalo výjimečným, až právě na něj.

Ozvalo se tiché cvaknutí a následně se samy od sebe otevřely dveře od jejich pokoje. Během pár vteřin se zapnul rozhlas a bylo oznámeno, že nastal čas snídaně. Oni proseděli celou noc povídáním a jakmile bylo oznámeno jídlo, tak jim všem kručelo v břiše. Měli šílený hlad.

Pětičlenná skupinka se bez rozmyšlení vydala vyznačenou cestou, až se dostali do jídelny, kde se pomalu shromažďovali všichni ostatní. Zabírali stoly, brali si co nejvíc jídla a pouštěli se do dlouhých a hlasitých rozhovorů. Čtyři ze skupiny si šli rovnou pro jídlo. Ten pátý, Louis, pohledem hledal Harryho. Chlapce, který ho už několikrát zachránil a měl ho rád.

Nikde ho však neviděl, ale ostatní z jeho skupiny už zde byli. Louis najednou neměl hlad. Zmocnil se ho velmi špatný pocit. Mnohem horší, než v pokoji. Posadil se vedle svých přátel a pohledem našel cestu do Harryho pokoje, aby mohl kudrnatého chlapce vyhlížet. Nemohl se zbavit toho pocitu, že se něco stalo. Měl o Harryho opravdu strach a potřeboval ho mít u sebe. Jen s ním se cítil opravdu v bezpečí. Mohli se navzájem chránit a nikdo je neobtěžoval. Ne, když byli spolu.

Vedle Omeg se ozvalo odkašlání a následně se Louis střetl se třemi přáteli, kteří mu pomáhali při cestě zkouškou. „Můžeme si přisednout?" zeptala se Dayo a Louis bez váhání přikývl. Aike, Adde a Dayo se k nim posadili a bylo jasné, že také hledají kudrnatou hlavu s mechově zelenýma očima.

„Kde je?" zeptal se tiše Adde a podíval se směrem kam koukal Louis.

„Netuším, ale mám opravdu špatný pocit. Mám o něj strach. Všichni ostatní tady jsou," svěřil se Louis a zakousl se do rtu. Pocity se v něm míchaly a nemohl se uklidnit. Tohle určitě nebylo dobré a on to věděl.

„Hele," uslyšel Dayo a její štíhlá ruka ukázala k hlavnímu vstupu kudy přicházeli ochránci a hlavní vedoucí. Teď tím vstupem procházel Harry a po jeho boku šel muž, kterého všichni nazývali pan Nowell. Držel Harryho za rameno a něco mu říkal.

„Nevypadá moc dobře," konstatoval tiše Louis, který upozorňoval na Harryho pobledlou kůži, kruhy pod očima a třesoucíma se rukama. „Něco se mu stalo," dodal a ucítil, jak si Warin bere jeho dlaň do té své. Utěšující slova nepomáhala.

Nowell Harrymu říkal ještě něco několik dobrých minut, než kudrnáče propustil a rychlými kroky zase odešel. Skoro nikdo si téhle chvíle nevšímal, ale skupinka u jednoho stolu propalovala Harryho pohledem a čekala. Ten zvedl pohled a prolétl všechny, aby našel ty jedny modré oči. Ostatní to neviděli, ale Louis ano. Ta vnitřní bolest, kterou se kudrnatý sžíral.

Louis se postavil a chtěl jít za ním, ale Harry pouze zavrtěl hlavou, slabý úsměv na jeho rtech a pak zmizel trasou na svůj pokoj. To byla ta chvíle, kdy se Louis zhroutil na židli a bylo mu do pláče. Věděl, že mu museli něco udělat. Nejhorší na tom bylo, že Louis se nemůže dozvědět co. Chtěl za ním běžet, obejmout ho a ujistit se, ale nemohl.

„Bude v pohodě. Jen se mu nejspíš udělalo špatně po zkoušce," chlácholil Warin vyděšeného Louise. Tady nebyl nikdo v pohodě. Všem hrozilo, že budou vymazáni, když nezvládnou to, co po nich budou chtít. Tohle měl být nový svět, kdy měli být v bezpečí. Naděje pro novou budoucnost, ale místo toho jsou jen vyděšení puberťáci čekající na smrt, nejistí ohledně všeho a všech.

„Snad máš pravdu," zašeptal Louis a znovu se postavil. Byl si jistý, že Warin pravdu neměl, ale nechtěl svému kamarádovi dělat starosti. Nemohl spustit pohled ze Sjry a její přátelé, kteří se smáli a zírali jejich směrem. Trvalo mu pár minut, než se raději podíval na Warina a ostatní kamarády. „Jdu si lehnout," oznámil všem a zamířil zpátky na pokoj.

Budu vděčná za jakýkoliv komentář, děkuji

_LarryLS1_