Project: A New Future || Larry ✔

14.

„Louisi?" ozval se tichý hlas a potom si před rozklepaného chlapce klekla blonďatá postava. Jmenovanému trvalo dlouho, než dokázal zaostřit. V té chvíli, když kluka před sebou uviděl, se do jeho očí nahrnuly slzy a on byl vtisknut do pevného objetí svého kamaráda. Warin.

„Jsem rád, že jsi v pořádku," vydechl Warin a věnoval Louisovi slabý úsměv, načež brunet přikývl a úlevně se podíval na vyděšené ostatní. Všichni se tiskli k sobě, někteří plakali, někteří byli od krve a pár jich bylo v ústraní.

„Ko-kolik-?" vykoktal Louis.

„Skoro patnáct," odpověděl černovlasý, který jim svojí zvukovou vlnou zachránil život. Stále držel Dayo v objetí a slabě se usmíval. „Jsem Engel a tohle jsou všichni, které jsem prozatím dokázal zachránit," poukázal na všechny a Louis přikývl.

„Jsou tu?" zeptal se Louis šeptem Warina, který okamžitě pochopil, co tím myslí. Jejich přátelé.

„Dereka jsem neviděl, Erin to vzdala hned na začátku a vydala se jim vstříc smrti, čímž zachránila mě. A Catelyn?" ke konci věty pokrčil blonďák rameny, což znamenalo, že o třetí osobě vůbec nic neví. „Co Harry?" otázal se a zkontroloval všechny kolem, kteří se v klidu snažili dát dohromady.

„Je mrtvý," odpověděl Louis prostě a ani přitom nemrkl. „Obětoval se za nás a teď je pryč," modroočko se zoufale zasmál a nechal z očí téct slzy. Podíval se na Engela, který si povídal s Dayo a Aike. „Je tu ještě někdo s takovou schopností, aby nás před nimi mohl ochránit?"

„Většinou jsou tu jen různé druhy regenerace, nebo tak. Nikdo nemá bojovou schopnost, a proto jsem tam pro vás šel. Jediný já je dokážu odehnat, ale vždycky se vrací, protože ví, že jsme tady," vysvětlil Engel s povzdechem. „Slyšíme jejich křik a držíme je od nás dál, ale jsou všude," bylo vidět, že mají strach. Museli pryč. Pohnout se dál. Tady byli moc na ráně.

V místnosti nastalo ticho; ne úplné. Louis se opatrně postavil. Nemohl tady se všemi zůstat. Chtěl být sám. Už nemohl vidět, jak někdo další kvůli němu umírá. Byl si jistý, že to raději zvládne sám. Objeví nějakou schopnost, která mu zachrání život. Stejně jako teleportace v minulé zkoušce.

„Já tu nezůstanu. Budu jen na obtíž," řekl jistým hlasem a bez dalšího zájmu se rozešel ke dveřím.

„Lou," chtěla něco říct Dayo, ale on ji přerušil.

„Nenechám si to rozmluvit. Chci být, co nejdál od všech lidí, abych je neviděl trpět. Stačilo mi nechat tam Harryho a potom Addeho. Bude lepší být sám," s tím brunet otevřel dveře a rychle vyšel ven. Bez rozmyšlení se rozeběhl pryč a ignoroval Warina, který se ho snažil zastavit. Louisovi bylo jedno jestli ho Invicti dostanou. Alespoň už neuvidí nikoho dalšího umírat. Opravdu si moc přál si někam zalézt a být sám.

Běžel dlouho, než se dostal k vysokému domu a s během se dostal do poloviny budovy, kde padl na zem a vydýchával se. Nechal slzy stékat po tvářích a doufal, že teď už bude v bezpečí, ale mohl si být jistý, že v bezpečí není nikde, když se před ním objevil ten obrovský Invict, který byl úplně jiný, než ti ostatní. Jeho černý sliz z něj kapal na zem a obaloval celou zbraň. Byl to jen nerozpoznatelný velký, černý flek inkoustu, který právě teď mířil zbraní na jeho zesláblé tělo.

Louis jen zavřel oči a nechal ho, aby vykonal to, co měl v plánu. Ozvala se rána a on zaječel bolestí, když jeho bokem projela ostrá bolest. Okamžitě se za to místo chytil a věřil tomu, že nikdy dřív nezažil větší bolest, než právě teď. Vyděšenýma očima se díval na tu zrůdu a čekal, až vystřelí znovu, zatím co si držel bok a cítil, jak mu mezi prsty teče krev. Moc krve.

Jenže žádná další bolest nepřišla. Ta zrůda pouze stála na místě a následně začala ječet. Potom se rozeběhla jeho směrem, takže se ze všech sil odkulil na stranu a sledoval, jak Invict proskočil oknem a zmizel pryč. Nechápal to. Pochopil, když uviděl Catelyn a po jejím boku Warina. Ona držela ruce natažené směrem k místu, kde stál Invict a její oči zlatě zářily.

„Jsi v pořádku?" zeptal se blonďák a rychle vedl dívku ke krvácejícímu chlapci na zemi. Ten s hlasitým vzlykem zakroutil hlavou, protože viděl všude tu krev a nemohl uklidnit tu strašnou bolest.

„Warin ti pomůže," řekla Catelyn s úsměvem a jemně pohladila Louisovu tvář. „Vždycky všem pomáhá," dívka kývla hlavou a Louis sledoval svého kamaráda, který položil své dlaně na jeho zranění a jeho tělem projel hřejivý pocit. Hlasitě by zaječel z toho, jak divné to bylo, ale Catelyn mu zakryla ústa, aby se tak nestalo.

Po pár minutách mravenčení v jeho boku se Warin odtáhl s hlasitým funěním a bolestí ve vlastních očí, ale Louis už žádnou bolest necítil. Ta rána byla zahojená a už dál nekrvácela. „Díky," vydechl ze všech sil brunet a uvolnil svoje tělo z bolestivé křeči. Byl v pořádku a mimo ohrožení svého ubohého života.

Blonďatý pouze přikývl a opřel se o stůl za sebou. „Jsem ráda, že jste oba v pohodě," ozvala se Catelyn, ale žádný z nich se k tomu nevyjádřil. Pouze přikývli, i když je nemohla vidět. Byli příliš vyčerpaní, aby nějak reagovali. Nastalo dlouhé ticho, kdy Catelyn hladila Louisovi vlasy a doufala, že se oba vzchopí. „Mimochodem, toho hnusného jsem zbavila zraku pomocí svojí schopnosti," řekla ještě hrdě a vnitřně věděla, že se oba zářivě usmáli.

„To je super," okomentoval to Louis a na chvíli otevřel oči. „Jak to, že jste spolu?" zeptal se po chvíli ticha, kdy sledoval kamarádky oči, které už nezářily.

„Běžel jsem za tebou a ona byla schovaná pod schody, tak jsem ji rychle vzal s sebou," vysvětlil Warin, který se zdál, že už se trochu dál do pořádku, ale z toho sešlo, když dovnitř vtrhla další armáda. Neměli chvíli klidu, ale tentokrát tady nebylo nic, co by je zachránilo.

„To už si ze mě děláš srandu," zakňučel pro sebe Louis. Už byl ze všeho vyřízený. Jen se mohl rozplakat, když na ně ty zrůdy namířily zbraně a jeden z výstřelů zasáhl Warina, který se znovu rozpadl v prach. Jako při první zkoušce.

Brunet chytil Catelyn pevně za ruku a oba čekali na svůj osud. Na tu bolest, popřípadě rozpadnutí v prach, ale nic se nestalo. Zase. Louis zažíval ten pocit, kterému se říká deja vu, když tam jen ležel, čekal na smrt, ale nic se nedělo. Tentokrát však nebyl sám. Už věděl, že jeho přátelé tu s ním budou od začátku do konce a stále je bude vidět umírat, ať už se bude snažit jakkoliv. Oni ho neopustí, i když on je tisíckrát ano. Nenechají ho jít.

Moc děkuji za krásné komentáře, i když jsem vás k nim musela trochu dostrkat :D budu ráda za další, děkuji!

_LarryLS1_