Project: A New Future || Larry ✔

3.

Další den, hned po snídani, čekal všechny skupiny nástup ve stejné sekci jako den před tím. Pro všechny bylo dost šokující, že jich bylo zase tolik. Nikdo z nich nebyl zvyklý na takový neskutečný počet lidí. Skupinka Omeg se shromáždila docela vzadu a všichni se drželi u sebe. Mezi sebou měli schovanou černovlasou Catelyn, aby do ní nikdo nestrčil, nebo jí neublížil. Přece jen tu bylo moc lidí.

Na stejném místě jako den předtím vystoupil Nowell a vedle něj dvě postavy v černém s nějakými přístroji v ruce. Bylo jasné, že dnes to všechno začíná. „Dobré ráno přeji všem dotyčným zde. Věřím, že jste se všichni krásně vyspali, protože dnešek je pro nás velice důležitý. Dnes totiž budeme společně tvořit novou budoucnost a snad lepší pro lidstvo. Vy všichni si projdete sérií zkoušek podle, kterých poznáme váš potenciál a jestli vůbec máte šanci se dostat do vítězné desítky. Každá zkouška bude v různém časovém rozmezí a dnes začíná první. Také je tu nová změna, která vás možná nepotěší. Ode dneška jsou zpřístupněny všechny prostory mezi vámi, tudíž už nebudete po těch malých skupinkách, ale budete se moci poznat vzájemně. Je to potřeba, protože se musíte naučit spolupracovat." Muž si odkašlal a podíval se kolem, aby zkontroloval, jestli ho všichni poslouchají.

„To je taková kravina," zavrčel Derek naštvaně a rozhlédl se po okolí, aby zkontroloval potencionální nepřátele. Neměl rád Alfy, protože měly být silnější než on, takže se mu okamžitě lidé z černé sekce zhnusily.

„Dnes bude zkouška spočívat v tom, že se dostanete do lidského města, které je zdevastováno po útoku z vesmíru. Vy nemáte šanci, abyste s nimi bojovali, nebo se bránili, což je vlastně velice jasné, a proto se musíte schovat. Po dobu několika hodin. Kdokoliv to nezvládne je vyloučen a jeho první zkouška bude zapsána jako nezdařená. Využijte všechno, co znáte a co jste se naučili. Pomáhejte si navzájem a hlavně," Nowell se na moment odmlčel a podíval se směrem k černému sklu úplně nahoře místnosti. Kývl hlavou, než se podíval zase dolu. „využívejte své dary, které máte od nás. To je vaše výjimečnost," s tím věnoval všem veliký úsměv a pak mohl jenom sledovat, jak se každý jeden pomalu hroutí v neuvěřitelných bolestech, když se jim v mozku vypnul drobounký čip a odblokoval jejich předělanou část mozku.

Za chvíli na zemi leželo padesát těl, které byly znovu v bezvědomí. Každému se vpravo na hrudi umístil drobounký přístroj, který přeměnil jejich obyčejné oblečení na přiléhavý kostým, barvu měl podle rozdělení ve skupinách. Všichni byli přeneseni do výcvikové sekce, což byla ta největší místnost v celém Institutu. Vlastně jeden tenhle Institut zabíral prostor klidně jednoho města, což bylo opravdu hodně. Výcvikové centrum bylo spuštěno a kolem puberťáků se začaly vytvářet iluze, nebo-li hologram. Celé město, ve kterém se nakonec probudili, byl hologram. Velký nerozpoznatelný hologram od normálního města.

„Co to bylo?" Zanadával Louis a chytil se za hlavu, protože ho dost bolela. Nevěděl, co se stalo, ale naprosto se vyděsil, jakmile se rozhlédl kolem sebe. Byl v nějakém rozpadlém městě a nikdo z jeho přátel nebyl vedle něj. Poprvé ve svém životě, co mu vzpomínky dovolily, byl sám a bez kohokoliv na koho by se mohl obrátit. Nedokázal zabránit slzám, které mu tekly po tvářích. Taky si uvědomil, že má na sobě něco jako kostým, a to se mu nelíbilo. Chtěl svoje džíny a triko.

Hlasitě vyjekl, když se kousek od něj ozvala rána a snažil si vzpomenout na to, co jim říkal ten muž v bílém plášti. Musíte se schovávat. V té chvíli se ozvala další rána, která ho donutila vykřiknout. Znělo to jako výbuch, a proto se rychle postavil na nohy a běžel pryč od té rány, ale místo toho vběhl na křižovatku a napravo od sebe uviděl dívku ve žluté kombinéze, podobné té jeho, jen měla nad kalhotami něco jako sukni. Dívka vyděšeně stála a něco dvoumetrového se slizkým tělem před ní. Vystřelilo to po ní a ona pak v křečích padla na zem. Následně se vypařila jako nic a na zemi po ní zůstaly prachové částečky. Vypadalo to, že jí ta věc sežehla ohněm, i když to spíše byl elektricky nabitý projektil.

V té chvíli už to Louis nevydržel a rozplakal se. Zoufale si přál, aby mohl být někde jinde, kde by byl v bezpečí před něčím takovým. Najednou se to stalo. Jeho tělo zmizelo z místa, kde stál, takže ho ten tvor nemohl v čas zahlédnout, a pak se brunet objevil pod stolem v nějaké místnosti. Jeho žaludek se zhoupl nehorázným způsobem, musel si zakrýt ústa a dýchat nosem, aby se nepozvracel. Motala se mu hlava, když se snažil pochopit, co se stalo.

Vylezl z pod stolu, aby mohl dolézt ke skleněnému oknu. Podíval se dolu a zjistil, že je v jedno z baráků, které tu byly a úplně dole byla křižovatka, kde před chvílí stál. Teď tam byla ta ošklivá věc a hledala další potencionální oběť. V té chvíli už to modrooký nevydržel a vyklopil před sebe obsah svého žaludku. Nelhali jim. Skutečně je tady pozabíjí, a navíc jim něco provedli, protože Louis moc dobře věděl, co udělal. Přemístil se z ulice do domu. Teleportoval se, protože si to moc přál.