Project: A New Future || Larry ✔

18.

Byl klidný den, který měl však pro padesát mladých lidí, brzy skončit. Očekávala je další zkouška, o které nikdo z nich nevěděl. Většina z nich byla v jídelně, hrála hry a užívali si tu chvilku klidu, když se celou jídelnou ozvala hlasitá rána. Smích najednou utichl a všechny páry očí se zaměřily na černě oděnou dívku, která se zuřivě sbírala ze země.

„Co si myslíš, že děláš?!" vykřikl Sjra a otočila se na Dayo, o kterou zakopla. Nikdo to zrovna moc nepobíral. „Tohle si nenechám líbit!" zvýšila Sjra hlas a vrhla se na dívku, kterou kdysi dávno měla ve své skupině. Pár chlapců ihned zareagovalo a za chvíli drželi Sjru pevně od dívky, které začala téct krev z nosu a díky pomocí dvojčat se postavila.

„Měla by ses trochu uklidnit. Už to dost přeháníš," zavrčel Harry, který držel bok té, která vyvolala rvačku. Sjra se na něj otočila se zuřivým pohledem a pokusila se ho od sebe odstrčit, ale Harry za těch pár dní dokázal nabrat ztracené síly a teď už byl zase jako dřív.

„Jsi jen zrádce, Harolde!" vyštěkla po něm Sjra a pár lidí, kteří jí podporovali, se postavilo, aby jí bránili. „Přidal ses k trapným Omegám a díky nim prohraješ a my vyhrajeme. Alfy mají sílu, ale ty jsi jen slaboch, co si oblíbil malého, jedovatého Omegu," zasyčela a Louis na sobě ucítil žhavý pohled. Nelíbilo se mu, jak o něm ta dívka mluvila.

Nebyl jedovatý. Byl na všechny možná až příliš hodný. „Pleteš se," pousmál se Harry. Jeho úsměv patřil Louisovi. „Vy jste slabý, protože se nedokážete přizpůsobit. Odstrkujete Omegy, ale věř, že oni nám na konci všeho ukážou, kdo tu má moc. Jste jen povrchní a myslíte si, že dokážete všechno, ale vy nedokážete vůbec nic. Navíc Louis je to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat. Při první zkoušce mě zachránil, i když bylo jasné, že byl vyděšený a dělat to nemusel. Ještě jedno křivé slovo o něm, nebo jeho kamarádech a-" Harry nedokončil větu, protože ho Sjra přerušila.

„A co, Harolde? Co bys mi jako chtěl udělat?" s těmi slovy se vysmekla a ušklíbla se. Harry chtěl ještě něco říct, ale to už se Sjra slyšet nechtěla. „Jsi odporný," s tím do něj strčila a zamířila pryč. Harry protočil očima a šel si sednou zpátky k Louisovi.

Všechno tohle pozoroval Nowell a byl to ten impuls, který potřeboval ke spuštění třetí zkoušky. „Další zkouška může začít," prohlásil na celou hlavní místnosti a podíval se po všech pracovnících.

„Není to moc brzy?" zeptal se jeden z mužů, i když všem bylo jasné, co mu pan Nowell odpoví.

„Samozřejmě, že je moc brzy, ale teď je nejvhodnější chvíle k začátku," vysvětlil muž a nechal všechny pracovat. Jen se dál díval na obrazovku a sledoval, jak všichni puberťáci z minuty na minutu padli hlučně na zem v bezelstném spánku.

Za chvíli je pracovníci začali nosit do hologramové místnosti, kde měla probíhat jedna z dalších zkoušek a rozhodně ne poslední. Tahle však měla být mnohem obtížnější, než ty dvě předtím. Tentokrát, těch padesát mladých lidí, nečekalo město, kde si mohli najít bezpečný úkryt s nadějí, že to tam pár hodin zvládnou. Čekalo je sice město, ale všechny budovy byly zničené a sotva se v nich dalo ukrýt, aby tam někdo vydržel déle, jak hodinu. Teď se neměli schovávat a ani bránit. Čekal je boj za účelem eliminace těch slizkých monster. Jejich zkouška totiž neskončí, dokud nepadne i ten poslední protivník.

***

Nikdo nikdy neviděl tolik zmatených pohledů jako pan Nowell na svých obrazovkách, když se testované subjekty začaly probouzet a docházelo jim, kde jsou a kde ne. Jeho pohled byl však zaujat hlavně dvěma z nich. Naschvál je každého nechal umístit, co nejdál od sebe, aby je mohl sám zkoumat. Nejvíce ho zajímal Harry. Byl to pro něj vítězný hoch už od začátků, ale byl si vědom, že ho touha po Louisovi velice oslabuje. I samotný Louis si tento fakt uvědomoval, ale on sám se po Harryho boku cítil silněji s větší šancí přežít do konce.

„Sakra," vyšlo z brunetových úst, když se podíval z okna, aby zjistil, co je tentokrát čeká. Jako srab se plánoval schovat a čekat, až ho někdo najde, ale jeden pohled ven mu jasně řekl, že by ho našlo až moc stvůr a lidí.

Budovy kolem byly zhroucené, zničené a omlácené. Z města se staly jen trosky, ve kterých mohl občas zahlédnout pohyb. Byl k smrti vyděšený a rozhodně ne připravený. Chtělo se mu plakat, ale věděl, že tuhle slabost si právě teď nemůže dovolit. Uslyšel křik, který mu skoro trhal žíly a ten nechutný, nelidský křik, následoval lidský, bolestivý, který skoro prosil o pomoc.

Louis padl na zem, přitiskl si ruce k uším a modlil se, aby tahle hrůza konečně skončila. Ani netušil, kolik ho toho ještě čeká. Jeho naděje, že tu bude moct zůstat, skončila po pár minutách, když se ozvalo tříštění skla z budovy, ve které byl. Vyděšeně se rozhlédl kolem sebe a rozeběhl se pryč nějakými dveřmi, které vedly ven, jak následně zjistil.

Tam, kde pro něj určitě nebude bezpečno, ale pochopil, že pro něj už není bezpečno nikde. Schoval se za zeď budovy se srdcem až v krku. Uslyšel a také ucítil Invicty, kteří museli být opravdu blízko. Třásl se, měl strach a nevěděl, jestli i u téhle zkoušky získá nějakou schopnost. Hlásek v hlavě mu říkal, aby proti těm stvůrám bojoval, ale on se jim nedokázal postavit. Navíc bez žádné schopnosti? Jak tohle mohl udělat?

Z budovy, která skoro ani nestála, vyběhly dvě dívky v modrém. I z té dálky bylo vidět, že plakali a křičeli na všechny strany, jelikož hned za nimi vyběhl jeden z Invictů. Ten na ně namířil zbraní a jedna rána srazila hnědovlasou k zemi. Její kamarádka s křikem padla vedle ní a snažila se jí pomoct vstát, aby mohly utíkat dál. Louis byl jako paralyzovaný, když je pozoroval.

Invict nabil zbraň a bylo jasné, že má v plánu ukončit život i blondýnce. Ta se však nevzdávala, chtěla své kamarádce pomoct, jelikož se nerozpadla v prach, ale stále ležela na zemi, i když pravděpodobně nedýchala. Louis vytřeštil oči, když viděl, jak se blonďaté dívce začínají přebarvovat vlasy na uhlově černou a její kůže začala také černat, ale spíše byla víc zářivá než vlasy.

V té chvíli to Louis zrovna moc nepobral a jen sledoval, jak Invictova slizká a gumová kůže začíná měnit svojí konzistenci a barvu. Pak už tam zbyl z gumy jen tvrdý kámen a z černé byla matně šedivá. Invict se silou nerovnováhy zhroutil na zem, kde se roztříštil na malé kousky. Následně se dívka začala vracet do normální podoby a netrvalo dlouho a byla tam zase uplakaná blondýna, která už nemohla pomoct své kamarádce.

Ulicemi se ozval jekot, a to bylo jako upozornění, takže Louis musel jít dál. K smrti vyděšený se pokusil dostat do bezpečí. Chtěl jít sice za tou dívkou, ale jako kdyby mu něco říkalo, aby to nedělal a šel hledat Harryho. Harry. To byla ta jediná věc, kterou teď potřeboval.