Project: A New Future || Larry ✔

23.

„Ano, to je. Jeho výsledky jsou nejlepší ze všech, ale ještě se to může změnit," ozval se ženský hlas za Nowellem. Ten se jen smutně usmál a pokýval hlavou.

„Já mu věřím," řekl si ještě tiše pro sebe, když sledoval, jak jeho nadřízená už po třetí zmáčkla tlačítko, které ukončilo třetí zkoušku. Původně měla trvat o dost delší dobu, ale díky Harrymu a jeho schopnosti, skončila opravdu rychle.

Za chvíli už byli všichni zpět ve své posteli a za pár hodin se začali i probouzet. Jeden z prvních byl Harry, kterému se sice motala hlava, ale i tak se vysoukal z postele a motaným krokem pospíchal uličkou do jídelny. Potřeboval vidět Louise. Stále před sebou viděl ty prázdné, modré oči a bylo mu z toho zle. Byl si jistý, že tenhle obraz nikdy nevyžene z paměti.

Dostal se opravdu rychle k jejich stolu, kde se scházeli. Posadil se tam a pohled zakotvil na cestu, ze které měl vyjít Louis. Měl strach, že třeba tahle zkouška byla trochu jiná a modroočko už se nevrátí. Chtěl jít za ním na pokoj, ale měli přísně zakázané chodit cestou, která nebyla určena pro ně. Nesměli se být spolu na pokoji, pokud nebyli ve stejné skupině. Právě proto měli pro scházení tuhle společenskou místnost.

Mezitím se v pokoji Omeg začali probouzet její členové. Vypadalo to na stejné probuzení jako vždy, dokud se nezačal probouzet i hnědovlasý chlapec. Stále měl před sebou vše, co cítil, když umřel. Jeho tělem procházela silná bolest a také proto se probudil s křikem a pláčem.

Warin, který moc dobře věděl, čím si Louis prochází, k němu hned přispěchal a snažil se ho uklidnit, aby se nezranil. Nakonec seděl u Louise, držel ho v objetí a šeptal mu, že všechno bude v pořádku. To Louise dokázalo alespoň trochu uklidnit, ale stejně si přišel naprosto mimo.

Nechtěl ten pocit zažít znovu. Už ne. „Chceš jít do jídelny?" zeptal se Warin šeptem. Ostatní jen seděli a čekali na to, co se bude dít.

„Ještě chvíli," vydechl Louis, zavřel oči a jen se nechal pevně držet. Harry začínal bláznit, když se jídelna hromadila lidmi, ale nikdo s Louisovi sekce se ještě neobjevil. Ignoroval i ostatní své přátele, kteří si k němu sedli a oni to chápali. Dokud tu nebyl Louis, tak se s Harrym v podstatě nedalo bavit. Louis byl jako pilíř pro Harryho do společnosti. Pomáhal mu se socializovat a vůbec zvládat tu s ostatními být. Harry byl zvyklý být sám.

Všichni si u stolu povídali o tom, co ve zkoušce zažili a jediná Dayo se otočila k Harrymu s úmyslem ho uklidnit. Takový stres mu rozhodně neprospíval.

„On se objeví. Nemusíš se o něj bát. Občas jim to prostě trvá o něco déle, než se probudí," ve stejnou chvíli, kdy to dívka řekla, se ve vstupu objevil Derek, který za ruku vedl svou slepou kamarádku dovnitř.

Harry okamžitě vstal, ignoroval všechny kolem a zamířil za nimi. „Kde je? Je v pohodě?" bylo první, co na ně v podstatě vyštěkl.

„Je v pohodě, Harry. Jen je trochu otřesený z toho, co se stalo. Potřebuje chvíli na uklidnění. Tak mu ji dej. Warin ho přivede," a i když byly Derekova slova drtící, Harry si šel sednout a čekal na chlapce, který pro něj znamenal všechno, a to se u většiny kolem nestalo. Bylo těžké si tady vůbec získat důvěru. Každý vás mohl kdykoliv zradit.

Jeho pohled spočinul na Sjře, která zírala jeho směrem. Kývl hlavou na znamení díků, protože si byl vědom toho, že je Sjra a její skupina zachránila, když je nechala jít a bojovala proti Invictům, aby mohli uprchnout. Ta se jen slabě pousmála a odvrátila zrak stranou. Oba doufali, že je to alespoň dočasné příměří.

„Už jde," vydechla Dayo a drkla do Harryho.

Ten zareagoval okamžitě. Vstal a rychle se rozešel za svým jediným cílem. Obešel Erin a poděkoval tiše Warinovi, který Louise přidržoval. Warin se usmál, pomohl Louisovi najít rovnováhu a potom zamířil za ostatními.

„Mrzí mě to. Mrzí mě, že jsem tě nedokázal ochránit, i když jsem ti to slíbil," Harry nechal slabost vyjít na povrch. Jedna slza mu stekla po tváři. Byl si vědom, že je znovu všichni pozorují.

„To je v pohodě. Warin mi řekl, co jsi udělal a jsem na tebe pyšný," usmál se Louis, udělal krok vpřed, ale zakymácel se, načež ho člen Alf zachytil a přitáhl si ho blíž k sobě.

„Jsem tak rád, že jsi tu. Tady se mnou," vydechl Harry a na Louisově tváři se objevil úsměv, když se postavil na špičky a přitiskl své rty na ty kudrnáčovi. Ten usadil své ruce na jeho boky a pevně ho stiskl, aby měl jistotu, že mu neuteče, a že je tady a jeho.

Všem vám přeji krásné svátky a snad jste měli úžasného Ježíška! A také vám všem přeju předem šťastný nový rok 2019!

_LarryLS1_