King Cameron Dallas [DOKONČENO]

26. - Buď mou královnou

Tak fajn. Právě jedu na letiště. Včera jsem se se všemi rozloučila. Cameronovi se leskly oči, ale držel se. No já večer ne. Brečela jsem. Chci ho mít u sebe už napořád.

,,Tak se opatruj a napiš mi až dorazíš jo?"

Objal mě táta.

,,Jasně a tati...Žádný pláč. Budu sem jezdit"

,,Já vím. Jsem na tebe pyšný"

Dal mi pusu na tvář. Pak mě objal Patrick.

,,tak ségra hodně štěstí. Mám tě rád. Hlavně si dej bacha na Angličany. Prý jsou sexy."

,,blbe. Taky tě mám ráda"

,,měj se"

Rozloučila jsem se s nimi a šla ke kontrole. Když jsem seděla v letadle dala jsem si sluchátka. Na tapetě mám pořád fotku s Cameronem. Ukápla mi slza, ale hned jsem ji setřela. Tohle bude hrozný.

O dva roky později

,,Cameron je prý volný, prohlásil"

Řekla mi Wendy moje kamarádka tady na vejšce. Je mi 20. Neměla jsem nikoho od té doby. Pořád miluju Camerona. Nevím jak on. Je mu 21, už je oficiálně král a měl jeden románek podle bulváru. Ale ať je šťastný. Přeju mu to. Každý měsíc létám do LA za rodinou. Mamka o všem ví o mně a Cameronovi. Podržela mě. Teď sedíme v knihovně ještě s mým kamarádem Harrym.

,,Jak to snášíš? Pořád o něm píšou. Nevadí ti to?"

Zeptal se mě Harry. Jo ví o tom protože jim věřím.

,,Snažím se na to nemyslet, ale občas to nesnesu a rozbrečím se. Jenže on ani neví že nějaká Nicole Barnes existuje."

Napila jsem se ze svého čaje.

,,Myslím si že ví a pořád tě miluje. Jen se snaží třeba zapomenout."

,,Nevypadá nějak smutně"

,,Je to král, on nemůže být smutný"

Odpověděla Wendy a já se zamyslela. Možná je to pravda. Ne není. Nemiluje mě.

Konečně konec a já šla s Wendy a Harrym do kavárny, ale někdo na mě křičel.

,,Nicole..."

Když jsem se otočila, uviděla jsem ho. Cameron byl tady.

,,Co tady děláš a jak si našel kde jsem? Je tu milion škol"

,,Dalo mi to chvilku práci. Teď jak jsem král..."

,,No jo"

Nenechala jsem ho domluvit a protočila jsem očima. Wendy s Harrym stáli za mnou a koukali na nás.

,,Nici já...neměl jsem tě nechat jít. Jsou to dva roky a já tě furt miluju. Nedokážu myslet na někoho jiného než na tebe. Co děláš a jak se ti daří. Chtěl jsem tě najít už dřív, ale měl jsem povinnosti. Hrozně mě to mrzí."

,,Camerone já-já nevím co ti na to mám říct. Dva roky jsi se neozval."

,,Já vím. Mrzí mě to. Proto se tě chci zeptat...odpustíš mi a staneš se mojí královnou?"

Klekl si a vytáhl krabičku s prstýnkem.

,,Buď mou královnou Nicole. Miluju tě a pořád budu. Řekl jsem ti že jednou budeme spolu. Že budeš moje královna. Dodržel jsem to. Tedy záleží na tobě, pokud mě ještě miluješ"

,,O můj bože....Camerone miluju tě a pořád budu. Řekla jsem ti to před dvěma lety. Říkám ti to i teď. Ano ráda se stanu tvoji královnou"

Nasadil mi prstýnek a objal mě. Pak mě políbil.

,,Jinak tohle je Wendy a Harry. Moji kamarádi tady na vejšce."

Oba pozdravili.

,,Půjdeš s námi do kavárny?"

,,Rád"

Usmál se a políbil mě vášnivě. Tohle mi dva roky chybělo. On. Propletl si se mnou prsty a šli jsme.

,,Víš že jsem teď nejšťastnější muž na světě?"

,,A já ta nejšťastnější žena"

Objal mě a sedli jsme si. Konečně jsem zase šťastná. Budu mít svatbu s Cameronem. Nemůžu tomu uvěřit. Ale jo děje se to.

Sny se můžou vyplnit, pokud pro to něco děláme.

Tak tohle je oficiální konec. Snad se vám tato fanfikce líbila. Jsem ráda za každý váš komentář nebo vote. Jinak na mém profilu najdete další fanfikci je o Justinovi FAKE FRIEND. Děkuju že jste tu byli se mnou a papa Ann ☺❤