King Cameron Dallas [DOKONČENO]

23. - Únos

,,Zdravím Dallasi"

,,Kdo jste?"

Zeptal se Cameron.

,,To se dozvíte později. Teď ale kluci seberte je"

Chytli mě a Camerona a dali do kufru. Na dvoře už nikdo nebyl, takže nás nikdo neviděl. Byla jsem v kufru zády ke Cameronovi a zadkem jsem se otírala o jeho kamaráda.

,,Promiň"

Zašeptala jsem a můj hlas se klepal. Nevím kam jedeme a co bude s námi ten chlap dělat.

,,Neboj se jsem tu s tebou a nedovolím aby ti něco udělali jasný? Miluju tě"

,,Miluju tě Camerone"

Dal mi pusu do vlasů a pak se zastavilo auto. Otevřel se kufr a vytáhli nás.

,,Nechte nás jít"

,,Drž hubu"

Zakřičel na mě jeden a vlepil mi facku. Cameron mu dal pěstí a začali se prát. Protože to byli velcí nabušení gorily tak ho přeprali. Měl natrhlý ret, rozražené obočí a všude krev. Sedla jsem si k němu a jeho hlavu si dala na moje kolena.

,,Proboha lásko jsi v pořádku?"

Řekla jsem mu s pláčem. Chytl mě za tvář a chtěl se natáhnout pro polibek. Nešlo mu to a tak jsem se ohla já a políbila ho. Cítila jsem krev v puse, ale teď mi to bylo jedno.

,,Tak je seberte a dejte dovnitř"

Řekl ten chlap s doutníkem v puse. Já se na něj nenávistně podívala a mě i Camerona vzali dovnitř nějaké budovy uprostřed ničeho.

Hodili nás na studenou zem a v místnosti byl jen ten chlápek s doutníkem, já a Cameron.

,,Co chcete?"

Řekla jsem a držela Camerona za ruku. Ten si utíral hřbetem ruky krev a postavil se.

,,Tady pan král neboli budoucí král má otce, který nám něco dluží"

,,Počkat jak budoucí král?"

,,Ou..on ti to kočičko ještě neřekl?"

Podívala jsem se na Camerona a ten měl lítostivý výraz.

,,Chtěl jsem ti to říct.."

,,No nechám vás tu o samotě"

Odešel a já stala na místě s uslzenýma očima.

,,Takže ty jsi fakt budoucí král?"

,,Jo...můj otec je král a řekl mi to v ten den kdy jsem utekl za tebou. Mrzí mě to já-já bál jsem se, že mě opustíš kvůli tomu nebo tak"

,,Možná by bylo lepší, kdyby jsi mi to řekl dřív. Jak mám vědět že nejsem jenom to co můžeš mít. Můžeš mít všechno co chceš. Jsem to i já?"

,,Ne já tě opravdu miluju Nicole"

,,Camerone promiň ale tohle dal nepůjde. Já nevím jestli ti to mám věřit. "

,,Ty se se mnou rozcházíš?"

,,Ne spíš si dáme pauzu. Musím si to promyslet"

,,Víš jak končí pauzy? Rozchodem"

,,Přeber si to jak chceš"

Do místnosti vešel chlápek a řekl:

,,Svůj úkol jsem splnil. Zničil jsem srdce synovi krále. Můžete jít"

Oba jsme se podívali na sebe a já brečela. Cameronovi ukápla taky slza. Vyšla jsem první a Cameron mě následoval.

,,Nicole počkej"

,,Na co? Camerone já tě miluju. A pořád budu, ale nevím jestli ti mám věřit že mě taky miluješ. Promiň"

Odešla jsem a on furt za mnou. Brečela jsem a ani jeden jsme nic neříkali. Pak jsme došli konečně do města.

,,Nici....nelhal jsem ti. Nikdy"

Políbil mě a já chtěla víc, ale držela jsem se. Pak odešel. Šla jsem domů a samozřejmě už byla tma. Nejen že budu mrtvá, ale rozešla jsem se s Cameronem.

,,Proboha Nicole kde jsi byla a co se ti stalo?"

Přišel ke mně táta a Patrick.

,,Je to na dlouhé povídání"

Hlas se mi v půlce věty zlomil.

,,Copak se stalo?"

,,Unesli nás, mě a Camerona a tam mi řekli že Cameron je budoucí král a prostě já.....rozešla jsem se s ním"

Začala jsem brečet ještě víc.

,,Nicole...."

Hladil mě po zádech Patrick.

,,Jdu se vyspat"

Odešla jsem do pokoje a šla rovnou do koupelny. Oblečená jsem si sedla do vany a pustila vodu. Takhle jsem se nikdy necítila. Tak zlomená.

Další díl je tu. Snad se vám líbil a pokračování příště papa Ann ☺❤