The Winter Soldier & me (Avengers FF)

1

 „Misho?!" má matka volala jako šílená. Opět. „Co je mami?" křičela jsem a už jsem rovnou i sbíhala schody do prvního patra za ní. „Byl tu Simon. Je to mladý milý muž. Měla by sis s ním konečně vyjít někam ven" káravě se na mně podívala když mi uklouzlo pohrdavé odfrknutí.

„Mami moc dobře víš,že se mi Simon nelíbí. A vůbec. Jdu do knihovny." Popadla jsem tašku přes rameno a líbla mamku na tvář. „Ty a ty tvoje knihy. Jednou tě přivedou do maléru" křikla za mnou s úsměvem. Tehdy jsem netušila jakou měla pravdu.

Víte, nikdy by mně nikdo netypoval na dívku, která by žila v knihách. Nevypadala jsem tak. Černá kožená bunda, roztrhané džíny a conversky. Dlouhé, tmavě hnědé vlasy se světlejšími konečky a zelené oči. Nebyla jsem klasická knihomolka. Vypadala jsem spíše jako vymetačka pařeb a klubů.

Pocházím sice z New Yorku ale museli jsme se přestěhovat kvůli mámině práci pro národní bezpečnost. Otce jsem neznala a nikdy ani nepoznám protože o něm v zásadě nemluví. Je mi 23 a studuji na NDU. Asi si říkáte, že jsem magor. Jsem.Při cestě do svého oblíbeného koutku ve Washingtonské knihovně jsem zakopla o nějaké uvolněné prkno v podlaze. Sehnula jsem se k němu a maličko ho odklopila. Kdybych nebyla po matce a nestrkala jsem do všeho nos, tak tam tu ruku nestrčím a ušetřím si spoustu budoucích potíží. To jsem totiž celá já. V té mezeře mezi prkny jsem nahmatala malou,ošmatlanou knížečku. Byla červená a měla na sobě hvězdu. Strčila jsem ji do tašky a v uličce s učebnicemi jsem vytáhla knihu o operaci Overload ze II. sv. války. Nějak jsem se začetla do knížky a neuvědomila jsem si, že knihovna už zavřela. Potichu jsem se plížila ven, když jsem zaslechla hlasy. Rozčilené hlasy. Potichu jsem poslouchala. „Agente Sittwelle! Nedělejte si ze mě srandu! Potřebuju tu knížku abych mohl naprogramovat s Winter Soldiera!" No tak to si ze mě děláte kozy. Já vlezla do hádky agentů S.H.I.E.L.D.u a nebo spíše Hydry. „Podle informací je ta knížka schovaná tady. V téhle knihovně!" „Už jsme tady prohledali snad každý kout a nenašli jsme ji. Je možné,že je ta informace mylná?" Něco mi říkalo, že myslí tu knížku která se ukrývá na dně mé tašky. „Ne není to možné! Je to malá červená knížka se stříbrnou hvězdou! Najděte ji!" Tak už opravdu nebylo pochyb. Ten jeden muž, předpokládám agent Sittwell, opustil knihovnu a ten druhý s tichým mrmláním nadávek začal prohledávat knihovnu. Jestli mně najde tak se z toho nevykroutím. Přikrčila jsem se, a tiše jako myška se proplížila za jeho zády a rychle ven z knihovny. Rozběhla jsem se a zastavila jsem až když jsem za sebou zamkla vchodové dveře od bytu. Do čeho jsem se to proboha zase zamotala?..