The Winter Soldier & me (Avengers FF)

9

Misha
Poslední co si pamatuji byl jakýsi červený chlap bez nosu a další jehla v mém předloktí. A motlitba aby mne někdo našel.  Aby mne Bucky a Tony našel. Teď jsem ležela na nějaké rozvrzané posteli ve "své" cele. Střídavě jsem upadla do stavu bdění i blouznění.
Mami? Maminko? Tenhle byt jsem poznávala. Byl to náš byt ve kterém jsem strávila svoje dětství a pubertu. Sešla jsem schody a vešla do světlé, prostorné kuchyně kde stala mamka i plotny a dělala nám palačinky. Na naše palačinkové pondělí. To byl jediný den v týdnu co se mnou snídala, jinak byla vždycky už v práci. Usmála jsem se na ni. "Mamko, krásně to voní, dneska s borůvkami a nebo s nutellou?"  Myško nebudeš si kazit zuby, byla její běžná odpověď. "zlatíčko, dej si je s čím jen chceš. Zachvilku přijede taťka a hodí tě do školy" přikývla jsem a veselé koukala na Tonyho jak vchází do kuchyně a něžné líbá mamku na spánek.
Byla by to tak krásná vzpomínka, kdyby jen  byla pravdivá. Ještě jsem se nestihla vzpamatovat z toho krutého snu a byl tu další.
Seděla jsem u stolu v nějakém bytě. Vypadal čisté mužský. Měla jsem na sobě jen vytahané pánské tričko a kalhotky a pozorovala jsem mužná záda a tmavé delší vlasy pohupující se v rytmu pohybů Buckyho. Dělal nám snídani. "Lásko, budeš chtít i slaninu?"  odpověděla jsem mu že ne vstala jsem a přitiskla se k jeho zádům. Se smíchem se otočil a začal mne líbat. Ruce jsem mu o točila okolo krku a on mne něžně vyzvedl do náručí a posadil na kuchyňskou linku. Jeho kovová ruka příjemně studila a vysílala mrazivé chvění až.. Až tam. Unikl mi slabý sten. Z pod přivřených víček jsem se na něj podívala a začala křičet. Místo Buckyho jsem líbala toho chlápka s červenou kůží.
Začala jsem křičet zoufalstvím a hrůzou. Copak si se mnou zahrává má vlastní hlava? S horečkou jsem se schoulila na té ošklivé posteli a začala brečet. Ani nevím jak ale probrečela jsem se do bezesného spánku.

Bucky
Myslet si, že ji najdeme snadno, byla chorá bláhovost. Jakoby se po ní i po té černé dodávce slehla zem.
Tony se vztekal a hledal další a další způsoby vyhledávání. Jenže byly složitější než klasická policejní práce. " Já do toho nechci kecat, Tony. Ale zkusil si jí zavolat?" Tony se na mne podíval až jsem si připadal jako naprostý hlupák. Celé osazenstvo quinjetu zmlklo. Otočil se bezeslova zpátky k obrazovce počítače. Že já raději nedržel hubu. "FRIDAY vytoč Mishu a sleduj signál prosím."
Co?! Ha! To je jasný, že ho to nenapadlo. Ozvalo se klasické tůtání telefonu a já se modlil aby to zvedla. Nebo alespoň aby ji ty Tonyho vymoženosti zaměřili. 

Misha
Někde se rozezvoněl telefon. Zvuk toho malého vetřelce mne probral že spánku, to vyzvánění jsem bezpečně poznávala. Byl to můj telefon. Poznala jsem sametový hlas mého oblíbeného zpěváka z metalových oper, Tobiase Sammeta. Je neuvěřitelné jak taková prkotina jako hlas člověka kterého nikdy neuvidíte, dokáže uklidnit rozjitřené rány na duši, protože víte, že vás někdo hledá.  Chtěla jsem se zvednout a začít hledat telefon, ale tělo oslabené těmi sajrajty začalo protestovat. Spadla jsem na kolena a tvrdá zem vyslala palčivou bolest do celých nohou.. Popravdě jediné co mne zajímalo bylo najít ten zatracený telefon.