Vyběhla jsem do schodů a zabouchla za sebou dveře od pokoje. Tašku jsem hodila na postel a vytáhla z ní tu inkriminovanou knížku. Jak to říkal? Že slouží k naprogramování Winter Soldiera? A já ji mám? To je dobře v háji. Měla bych kontaktovat S.H.I.E.L.D. a nebo Národní Bezpečnost a nebo poslední možnost rovnou Avengers. Ahoj kapitáne. Dneska je ale krásně že? Čistě náhodou jsem našla knížku co ovládá tvýho kámoše Buckyho, ale neboj nemám v plánu toho nějak zneužít. Jo to určitě. Vlastně jsem si uvědomila že mám v ruce spoušť ke zbrani hromadného ničení. Ale nějaký hlásek v mé hlavě mi říkal, že bych si to měla nechat pro sebe. „Misho? Děje se něco?" hrklo ve mně. Knihu jsem schovala do „bezpečí" pod polštář a otevřela jí. „Né všechno v poho mami." nuceně jsem se usmála ale díky bohu to nepoznala. A nebo jen dělala že to nepoznala. Však se to taky agent Národní bezpečnosti. „Tak pojď. Už je hotová večeře a musím ti něco říct" „Jen se převlíknu a hned jsem tam,mamko" Natáhla jsem na sebe kraťásky a bílé volné tričko na spaní a vlasy projela hřebenem a zapletla do copu na spaní. Nesnáším když je mám všude po polštáři.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
S plnou pusu těstovinového salátu jsem se otočila na mamku. „Tak cos mi chtěla říct?" Mamka si povzdechla a položila příbor do polohy „nesahat, budu ještě jíst" . Rukou si prohrábla světlé vlasy a upřela na mně svoje zelené oči. Byli jsme stejné. Až na ty vlasy. Já mám tmavé. Asi po otci.
„Myslím, že je na čase abych ti řekla kdo je tvůj táta, Misho." Zaskočilo mi. Nikdy o něm nemluvila a vždycky když jsem se na něj zeptala tak křičela a nemluvila se mnou a najednou se mi chystá oznámit kdo to je? To se mi nelíbí. „Mami co se děje? Najednou o něm chceš mluvit? Vždycky to byl jen ubohej dárce spermií!" Už jsem hystericky křičela. Je toho na mně dneska moc. „Musím odjet na misi,netuším jak dlouho budu pryč. A nemohu tě tu nechat samotnou. Ano jsi sice moje dcera ale pořád jsi jenom studentka." Založila si ruce na prsou a z očí ji ukápla první slza. Nesnášela jsem když brečela. Zajela jsem si rukou do copu, koukala na ní a čekala až spustí.
„Tvůj otec je Tony Stark." Popravdě? Nevěděla jsem co říct tak jsem se sebrala a beze slova vyběhla nahoru do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře, opřela se o ně a sjela až na zem. Máma běžela za mnou a sedla si do stejné polohy na druhé straně dveří. Zaklonila jsem hlavu a zeptala se „A co bude teď?" Mamka na druhé straně dveří řekla, že můj otec si pro mě zítra přijede, Vlastně nedivím se, že Stark spal s mojí mámou. Byla nádherná i v tomhle věku. Divím se,že moje máma spala se Starkem. Co ji k němu táhlo. „Mami? Proč si něco měla se Starkem? Vždycky si tvrdila, že tě tenhle typ mužů nepřitahuje." nechápala jsem to. „Miláčku zabal se. Promluvíme si o tom až se vrátím. Slíbíš mi, že dáš Tonymu šanci? Koneckonců je to tvůj otec." Povzdechla jsem si a tiše jsem souhlasila. Máma se zvedla ze země a odešla k sobě do pokoje. Já pořád seděla na zemi a přemýšlela co se to za jeden den stalo s mým životem. Vzala jsem do ruky kufr a cestovní tašku a začala do nich házet oblečení. Pomalu jsem přešla k posteli a zpod polštáře vytáhla onu knihu. Byla celá odřená a omakaná až se mi nechtělo vkládat mezi mé oblečení ale někam jsem ji schovat musela a tady jsem ji nechat nemohla. Když jsem byla spokojená s tím co jsem si zabalila tak jsem z nočního stolku fotku mojí mámy a dala ji navrch kufru. Tony Stark.. Jako vážně?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
