The Winter Soldier & me (Avengers FF)

7

Bucky:

Otevřel jsem dveře a tam stála ONA. Šokovaný výraz na její mladinké tváři působil značně nepatřičně. „Bucky, já-" chtěla začít mluvit ale já to nechtěl slyšet a zabouchnul jsem jí dveře před nosem. Jak zbrklé Barnesi. Copak ses za svůj dlouhý život nenaučil jednat se ženami? Asi ne.. Byl slyšet hlasitý povzdech, a stíny pode dveřmi ustoupily kamsi do pozadí a s tichou ozvěnou mizely pryč.

Stál jsem za dveřmi jako osel a přemýšlel jak moc jsem to zase zkazil, když se ozvala F.R.I.D.A.Y.. "Pane Barnesi? Hledá Vás slečna Romanoff. Mám Vám vzkázat že čeká v zasedačce." Natasha? Co ta mi chce. „Ano, už jdu." „A pane Barnesi, netrapte se se slečnou Stark. Ona to pochopí."

Misha

Dveře se otevřeli a já šokovaně vzhlédla do jeho tváře. Měl překvapený výraz plný pohrdání a odporu. „Bucky, já..." třísk!!!!! No to si dělá prd.. Vytřeštila jsem oči na dveře, které se před mým nosem rychle zabouchly. Povzdechla jsem si a odešla od jeho dveří. Musím ven, musím pryč. Se slzami v očích jsem vyrazila ven ze Stark Tower mezi neznámé lidi. Asi po půl hodině procházení a černých myšlenek jsem zacítila mrazení v zádech. Nebyl to úplně dobrý pocit. Chtěla jsem se ohlédnout okolo sebe ale  najednou mi zhlaslo před očima.. 

Ústředí Avengers

Tony vplul do místnosti jak velká voda. "Hele lidi, neviděl někdo Mishu?! Slehla se po ní zem."  Tony tímto vyhlášením přilákal pozornost všech členů. Jen jednomu ale přeběhl mráz po zádech. "Já ji vedl k pokoji Barnese." prohodil mezi řečí Sam. Všechny oči se otočili na něho.  Už zase.  Než Bucky stihl odpovědět tak Natasha už sledovala kamerové záznamy v budově a před ní. "Odešla" Cože? "Cože?!" Tony se rozkřikl. "Jak může odejít bez ochrany proboha?!"

Bucky ztěžka polkl a v hlavě mu začalo tepat jako kdyby nějaký trpaslík tloukl kladivem do kusu plechu. Měl strach. 

Misha
Probudila jsem se v nějaké temné, chladné místnosti, připoutaná k židli a nad těžkými, kovovými dveřmi byl přidělaný znak hydry. Ještě než jsem si stihla uvědomit co to vše znamená se ty dveře začali se skřípěním, typickým pro železo drhnoucí o kámen, otvírat. Dovnitř vešel divný chlápek v bílém, doktorském hábitu a měl v ruce injekci s obří jehlou. Nesnáším jehly. Zatraceně moc nesnáším jehly. Jednou, když se mi sestřička pokoušela brát krev v nemocnici, tak mne musela připoutat k židli.
Začala jsem s sebou škubat a házet když se ta podivná mumie začala přibližovat k mé ruce. " Ani se o to nepokoušej ty zmetku pekelná!!" vykřikla jsem do tmavé místnosti ale pouta byla moc pevná a ta osoba to moc dobře věděla. V očích se mu nebezpečně zalesklo když nořil tu jehlu do mé kůže. Zachraňte mně někdo, prosím..