The Winter Soldier & me (Avengers FF)

5

Po asi 10ti minutách jízdy s sebou začal Bucky strašně házet na zadních sedačkách. Se skřípěním brzd jsem zastavila u krajnice, odpoutala jsem se a otočila jsem se na Buckyho. On tam ale nebyl.

„Barnesi?" Zeptala jsem se opatrně a rozhlížela se po zadních sedačkách. Jakoby se snad mohl zmenšit do velikosti mravence a schovat se přede mnou. Najednou bočním okýnkem proletěla kovová ruka a chytila mně pod krkem. Moje prsty okamžitě vyletěli k mému krku a snažily se povolit kovový stisk, který drtil moje dýchací cesty. Nevím jak, ale ocitla jsem se na vozovce a Bucky mně neustále škrtil. „Bucky, p-pusť mně." skoro jsem to ani nevyslovila. Ozvalo se svištění vzduchem a najednou Bucky odletěl. Vteřinu poté co stisk povolil jsem omdlela, ale ještě předtím jsem zahlédla obrovské množství rezavých vlasů jak se nade mnou sklání.

O pár hodin později

„Myslíš, že se probere ještě dneska?" Slyšela jsem ty hlasy a chtěla jsem se podívat kdo to mluví, ale nebyla jsem schopná otevřít oči. Tak jinak. Zkusila jsem pohnout rukou. „Musí se probudit, nebo mně Tony zabije." Bucky. Ten hlas jsem poznala. „Bruce říkal že bude v pohodě. Každou chvilku by se měla probudit. Teď bychom jí měli nechat klid. Tak pojďte." Ten ženský hlas byl milý a příjemný, jen se mi nelíbilo co říkal. Neopouštějte mně prosím! Můj strach z toho, že by mně tu nechali samotnou mně donutil zasténat nahlas a otevřít oči. Čuměla jsem do světla a šíleně mně bolel krk. „Ma-mi?" hlas se mi zlomil uprostřed toho slova. „Tvoje matka je na misi, kdybychom ji kontaktovali ohrozilo by to jí i misi. Jak se cítíš?" Zase ta koudel rezavých vlasů. „Bolí mně krk" zachraptěla jsem. „To asi bude, Winter Soldier má silnej stisk. Kdyby jsme se tam neukázali se Stevem tak tě zabije. Mimochodem jsem Natasha:" zrzka na mně mluvila ale já jsem jí vnímala pouze napůl. Hrdlo mi hořelo dosud nepoznanou bolestí. „Ehm. Mohla bych se napít?" přerušila jsem její monolog a v mém zorném poli se objevila kovová ruka se sklenicí vody. Strašně jsem s sebou cukla a začala se třást. Natasha si toho všimla a sebrala Buckymu sklenici a postavila se před něj abych na tu ruku neviděla. Bolestně jsem zavřela oči když jsem uslyšela prásknutí dveřmi. Nat mi pomohla se napít a bolest začala pomalu ustupovat. „Pan Stark vstoupil do budovy." Zase ten robotický hlas. „Děkujeme F.R.I.D.A.Y., řekni mu, že jeho dcera se už probrala a čeká na něj." Ozval se takovej docela hezkej skoro blonďák a vyšel před dveře kde se řítil Tony. S tím blonďákem se o něčem dohadoval a pak vešel do místnosti.

„Misho, jak se cítíš?" ani jsem si nevšimla, že se Natasha vypařila. Budu se jí na to muset pak zeptat. „Misho?" „Hm, jo promiň. Bolí mně krk ale jinak asi v pořádku." „To se mi ulevilo, přijel jsem hned jak to šlo. Co se tam stalo?" „Já nevím, nepamatuji se" Tony se netvářil moc přesvědčeně ale je to tak, prostě si nic nepamatuji. "Tony?" bylo divné ho tak oslovovat. I když "tati" bylo ještě mnohem horší. "Podáš mi prosím zrcátko? Musím se kouknout na svůj krk, tak šíleně to bolí, že to snad nemůže být ani pravda" Tony mi se smutným pohledem na můj krk podal to zrcátko a já se zděsila. 

Bucky

Chtěl jsem jí podat sklenici s vodou. Byla tak bezbranná když tam jen ležela. A najednou s sebou cukla a rozklepala se. Jako by mně někdo polil ledovou vodou. Natasha mi vzala skleničku z ruky než jsem ji stihl rozdrtit a kývla na mně. Ustoupil jsem o krok dozadu. A pak o další a další. A najednou jsem se našel na gauči ve společenské místnosti, s hlavou v dlaních. Nechtěl jsem aby se mně bála. Vzteky jsem začal přecházet po pokoji a pak jsem pěstí praštil do zdi. Neprorazil jsem ji, musel bych použít tu prokletou ruku. Nechápu jak se to mohlo stát, nechápu proč se Winter Soldier probral zrovna před ní. A nechápu proč jsem se doprdele tak staral! Znám ji sotva pár hodin.

Viděl jsem Tonyho jak proběhl kolem mně a Steve ho zastavil před dveřmi a něco mu říkal. Pohádali se. Jak jinak. Pak Tony zalezl k Mishe a Steve si sedl vedle mně. Nic neříkal pouze mi stiskl rameno a já zase strčil hlavu do dlaní a rval si vlasy. Nejdřív zabiju jeho rodiče, což mi sice odpustil ale nezapomněl a pak téměř jeho dceru. Tohle nejspíš nepřežiju.