Dear Diary

13.

Milý deníčku,

řekni, je to možné? Není, že? Směješ se tomu, vím to. Já vlastně taky...uvnitř. A možná trochu i napovrch. Věřil bys tomu? Já se po tak dlouhé době znovu usmál. Nechtěl jsem, ale zároveň to nešlo zastavit. Nebyl to nucený úsměv, byl...přirozený.

Deníčku, zastav mě prosím dříve, než mu dovolím něco více. Nebo než mu začnu důvěřovat. Nesmíš to dopustit, deníčku. Nesmím to udělat znovu. Vím, že nesmím.

Ale on je asi vážně...jiný..

Tenhle se mě zastal. Tedy, ti co se přetvařovali předtím, se zastali taky, jenže.. Luhan Kaie uhodil. Řekl mu, že už se mě ani nedotkne a potom mě vzal ze školy pryč. Koupil mi horkou čokoládu a pak jsme se procházeli. Nevím kam, nevěnoval jsem okolí žádnou pozornost. Byl jsem dost zaneprázdněný tím, sledovat, aby se o něco nepokusil. Třeba mě uhodit. Nic neudělal. Místo toho mě doprovodil domů. Chtěl po mě, abych k němu byl vždy upřímný. Řekl, že se nemám omlouvat, když řeknu, co cítím. Vlastně se zdál být docela naštvaný, když jsem se za to omluvil.

Já nevím.

Nevěřím, že by byl Luhan skutečně takový, jak se tváří.

Na druhou stranu je to dost přesvědčivé. Doteď nevím, jestli to s jeho sestrou je skutečně pravda. Nevím. Nevím. Prostě nic nevím!

Jestli se přetvařuje tak, jako ti předtím...je skutečně ukázkový herec.

Kéž bys tak uměl mluvit deníčku. Řekl bys mi, co mám dělat.

Řekni, nebyla chyba mu ukazovat, kde bydlím? Měl bych mu věřit? Měl bych se na něho spoléhat pokaždé, když mi bude Kai nebo někdo jiný vyhrožovat? Tak měl?

Mlčíš.

Proč se musím s něčím takovým pořád potýkat? Proč mě nemůže prostě třeba zajet auto nebo někdo zastřelit? Bylo by to o dost snažší.

Promiň, tati.

Proč musím žít takový život?

Chtěl bych žít takový, ve kterém nebudou ani stopy po stresu a obavách. Nepotřebuji být bohatý a slavný.

Já chci být jenom...šťastný...

Sklopená hlava, pohled zabodnutý v zemi, skousávajíc si ret, téměř nalepený na stěně a trhnutí celým tělem pokaždé, když se k němu někdo třeba jen náhodou přiblíží.

Jako každý dlouhý a nechtěný den, i dnes jde Ryeowook tou budovou děsu a bolesti. Každý říká, že školu nenávidí. Když se zeptáte na důvod, řeknou, že je tam nuda, nebo prostě neví. Ryeowook by mohl svými důvody popsat několik papírů.

Zahne za roh a trochu zrychlí krok. Až dnes potká Kaie, bude to mnohem horší, než to bylo doteď. Včera ho Luhan kvůli němu uhodil, což jej určitě dost naštvalo. A na kom jiném by si měl Kai vybíjet svoji zlost? Na Luhanovi? Potom, co ho praštil? Moc dobře ví, že se Luhan umí prát více než dobře, proto si s největší pravděpodobností prostě někde počká na Wooka a ublíží mu tak, jako nikdy. Vždyť přeci, za vše může on, není to pravda?

Projde kolem několika skříněk, míříc k té své. Jelikož má pohled sklopený, nevidí osobu, jež se opírá právě o jeho skřínku a dívá se na něho. Teprve když se Ryeowook k chlapci přiblíží, všimne si jeho nohou. Na okamžik se mu zastaví dech. Vytřeští oči a na sucho polkne. Je to Kai?