Dear Diary

44.

"Takže si myslíš, že mluví pravdu?" zeptá se tiše Wook, "a seš si jistý?"

"Nikdy si nebudu jistej, Ryeowooku," pousměje se a položí mu ruku na koleno. Sehun s Kaiem zůstávají stát naproti nim a hltají každé Ryeowookovo slovo. Kdo ví, proč jim tak moc záleží na tom, aby jim uvěřil. Cítí se, jako by Wookova nedůvěra bylo velké břemeno, které s sebou musí nést a značně jim to zveličuje život. Je to něco, co je trápí a čeho se chtějí zbavit.

Wook si poposedne na lavičce, na níž s Luhanem sedí, a pohledem si již poněkolikáté chlapce před sebou prohlédne.

"Víš, že pokud jim budeš věřit ty, budu i já," zamumlá, "ale i tak mi to bude chvíli trvat,"

"Nechceme, abys nám věřil hned," vkročí do toho Kai, "my počkáme,"

"No jasně! Klidně měsíc nebo dva," přitaká Sehun.

"No... nevím, jestli bych se za ten měsíc nezbláznil, ale..." odkašle si, "klidně i takhle dlouho,"

"Co udělali, že si myslíš, že nelžou?" zajímá Wooka.

"Podívej se na ně," ukáže na chlapce pobaveně, "sluší jim to, co?"

"To ty?" vykulí oči.

"Ne," pokroutí hlavou, "to dva takový zmetci, kteří mi vyhrožovali. Oni dva je-"

"Někdo ti vyhrožoval?" vyhrkne hnědovlásek, "k-kdo?"

"To není důležitý, Wooku," usměje se a pohladí jej po hřbetu dlaně, aby ho uklidnil, "už mi vyhrožovat nebudou,"

"Věděj moc dobře, že kdyby se mu pokusili nějak ublížit, my dva je nenecháme na pokoji," ujistí jej Kai a Sehun vedle něho jen souhlasně přikývne.

"Jo. To oni dva se s nima poprali místo mě. Já bych na to teď asi neměl..." odmlčí se, protože je mu trochu trapně. Mrzí jej, že je teď v takovém stavu, kdy by nedokázal Wooka ochránit. Samozřejmě, že by i teď bojoval až do konce, ale sám ví, že by to pro něho neskončilo dobře.

Ryeowook vstane a přistoupí k těm dvěma. Trhaně se nadechne a dlaně sevře v pěst. Pohlédne jim do očí.

"D-děkuju," hlesne a sklopí hlavu na projev vděčnosti.

"O nic nešlo," pousměje se Kai.

"Naopak," Ryeowook k nim znovu vzhlédne a zavrtí hlavou, "kdybyste tam nebyli, Luhan by-"

"Já jim jsem taky vděčnej, ale nemusíme říkat nahlas to, že bych to sám nezvládl, dobře?" zasměje se Lu a obmotá Wookovi ruku kolem pasu.

"Promiň," šeptne s nepatrným úsměvem.

Kai se Sehunem si opět vymění pár pohledů, načež Kai natáhne ruku směrem k Wookovi. Ten sebou trochu cukne, ale Luhan si jej hned na to více přitiskne ke svému boku, což mu dá pocit bezpečí.

"Ta ruka neznamená ''všechno v pohodě''," řekne Kai, "znamená to spíše to, že nám věříš v tom, že ti nechceme ublížit. Byl bych rád, kdybych tě mohl ráno ve škole zdravit s tím, že mi beze strachu odpovíš. Nechci, aby ses mi na chodbách obloukem vyhýbal a lekal se pokaždý, když na tebe promluvím. Nemusíme bejt hnedka přáteli, ačkoli já bych o to dost stál, ale jen se mě ani Sehuna prosím neboj. Už ti nebudeme ubližovat. Nikdy," Ryeowook se ještě chvíli ostýchá, ovšem nakonec Kaiovu ruku přeci jen přijme. Kouše se do rtu a pěst druhé ruky svírá tak silně, až si bolestivě zarývá nehty do dlaně. Ten dotyk... svírá Kaiovu ruku a Kai tu jeho. Nic víc. Žádná rána, žádná bolest. Žádná krev, křik, slzy. Nic. Pouze potřesení rukou. Kamarádské? To se neví. Ryeowookovi bude ještě dlouhou dobu trvat, než jim skutečně plně začne důvěřovat a odpustí jim všechny ty měsíce trápení a bolesti.