Dear Diary

40.

Nervózně se kouše do rtu a rohlíží se na všechny strany. Stisk jeho ruky sem tam zesílí a pak zase naopak úplně povolí. Luhanovi Wookova nejistota neunikne, proto se zastaví a chlapce k sobě otočí. Hnědovlásek mu věnuje zmatený pohled, ale poté se znovu koukne po lidech okolo. Lu lehce trhne jeho rukou, kterou svírá v té své, aby si získal jeho pozornost.

"Co se děje?" Wook se mu zadívá do očí, načež sklopí hlavu.

"N-nechci..." začne, ale odmlčí se. Blonďák nadzvedne obočí.

"Co nechceš?"

"Nechci, abys...abys mě tady držel za ruku," zašeptá tak, až se téměř neslyší ani on sám. Avšak Luhanovi uši to postřehnou a vlastně i trochu potvrdí jeho domněnky. Už od chvíle, co jej za tu ruku chytil, mu připadalo, že se to Wookovi moc nelíbí. Ale nic neřekl.

Ucítí, jak se chlapec pokusí svou ruku z té jeho vykroutit, ovšem Lu sevření nepovolí a naopak si jej k sobě přitáhne. Volnou ruku mu obmota kolem ramen a nos zaboří do jeho vlásků. Ryeowook vytřeští oči a začne se vzpouzet, ale ani to blonďáka nepřinutí odstoupit.

"V čem je problém, Ryeowooku?" hlesne Lu.

"O-oni se dívají," upozorní jej tiše, zatímco se do jeho očí začnou pomalu hrnout slzy. Luhan to dělá zase. Dělá něco, co on nechce. Copak nechápe, jak těžké to pro něho je?

"To ti vadí?"

"Tobě ne?"

"Ani trochu," odpoví Lu, "čeho se bojíš?"

"Toho, že..." zmlkne, aby zadržel vzlyk.

"Že ti ublíží?" prsty vjede do jeho vlasů a sám se rozhlédne po studentech, kteří kolem nich prochází a občas se na ně podívají....dalo by se říct, že skoro až znechuceně.

"Že ublíží nám," řekne a tvář schová v jeho rameni. Lu se smutně pousměje, pustí chlapcovu ruku a místo toho jej pořádně obejme.

"Nic takovýho se nestane. Proč by to dělali?"

"Ty je neznáš, Luhane. Nevíš, čeho jsou schopní," šeptne.

"Nemají důvod,"

"Vždycky ho mají," vydechne a dlaněmi se zapře do Luhanovi hrudi, "tak mě teď pusť...prosím," pokusí se jej od sebe odstrčit a Lu si povzdechne. Slíbil mu přeci, že nebude dělat nic proti jeho vůli, takže tím, že jej tady teď takhle drží, to vlastně porušuje. Ale on to myslí dobře, jenže to Wook asi nepochopí.

"Dobře," svěsí ruce podél těla a odstoupí od něho.

"Děkuju," řekne Wook s pohledem zabodnutým v zemi.

"Ryeowooku," osloví jej, "tohle... změní se to někdy?" hnědovlásek párkrát zamrká a potom k němu vzhlédne.

"Co myslíš...?"

"Přijde někdy den, kdy se nebudeš bát dělat něco, co sám chceš? Přijde někdy den, kdy se nebudeš bát být tím, kým skutečně jsi? Řekni... snažíš se toho docílit, nebo je to o tom, že prostě nechceš?" pravdou je, že tohle jeho chování Luhana dost mrzí. Ale co jej mrzí víc je to, že mu připadá, že na tom Wook nechce nic měnit. Ovšem pokud by tomu tak vážně bylo, není si jistý, jak by na to měl reagovat. Pocit, že by se jej nemohl na veřejnosti dotýkat, objímat ho či držet za ruku. Říkat všem, jak moc ho miluje a že je vděčný, že ho poznal. Nemohl by nic....a to by jej ničilo.

"Jenom potřebuju víc času,"

"Chápu to. Jenom doufám, že to nebude trvat dlouho," pousměje se Lu.