Kočičí Válečníci-život v klanu

Záhadný stín

Jak se ráno koťata probudila a vykoukla ven z doupěte, do čumáčků je lehce praštil studený větřík. To jim však nebránilo v tom aby vyběhla ven a začala si hrát. Za nedlouho vyšli z doupěte i  rodiče. Začali je pozorovat a případně se smát jako například když Uhlík skočil po Hnědákovi a minul takže se svalil na zem a přitom udělal tři kotrmelce. Za chvíli mláďatům začalo kručet v bříšku. Obrátila se na maminku s tatínkem a najednou se zeptala: "Kdy bude snídaně?" Otec se podíval na matku a ta jen přikívla na souhlas. Dast se obrátil k sourozencům a řekl: " Dnes vezmu dva  z vás čtyř na lov. Vezmu si s sebou Uhlíka a Flíčka. Ti co tu zůstanou pomůžou mamince. V doupěti zůstal ještě kousek králíka, tak že kdo bude chtít může ho dojíst než se vrátíme." Pak zmizel v křoví za nimi. Dva bratříčci ho následovali. Došli na velkou louku. Vedle ní se rozprostíral hluboký les kam jim rodiče zakazovali chodit. Dast pokračoval v řeči: "Jelikož nejste na lovu poprvé rozdělíme se, Uhlík půjde na sever k lesu a Flíček na Jižní louku." pak se rozdělili. Uhlík doběhl k lesu a zavětřil. Ucítil lákavou vůni malých hlodavců. Ucítil i jiný pach. Pach který nedokázal rozeznat, tak si ho nevšímal. Pro jistotu si zopakoval jak lovit králíky a myši. Znovu zavětřil a vydal se po pachu hraboše. Po pachu se dostal blíž k hrabošově noře. Musel si dávat pozor, aby šel proti větru. Protože by ho jinak hlodavec ucítil. Začal se pomalu plížit ke kořisti. Chybělo mu pár kroků. Vyskočil a tvrdě dopadl nad tvora, kterého přišpendlil k zemi. Pak se mu pevně zakousl do krku a zlomil mu vaz. Hlodavec byl na místě mrtev. Uhlík se postavil. Začal naslouchat. V křoví uslyšel šramot. Byla to myš. Kotě po ní skočilo a zabilo ji. Uhlík zavětřil. Ucítil pach králíka. Šel po něm. Došel k lesu a uviděl napravo od něj noru. Poblíž ní seděl králík. Kocourek se sprintem rozeběhl, aby ho chytil. Králík ho uviděl a začal utíkat. Chvíli kličkoval mezi trávou, ale pak zaběhl do lesa. Uhlík zapomněl na zákaz rodičů a také vběhl do temného lesa. Proběhl křovím a spatřil králíka jak se klepe po celém těle. Ve vzduchu byl cítit strach kořisti. Myslel si že to je kvůli němu, ale nebylo tomu tak. Vystartoval po něm, popadl ho za krk a zlomil mu páteř. Když se ohlížel kolem sebe, v křoví zahlédl stín. Byl to stín, z kterého se mu naježily chlupy na zádech. Začal prskat na obranu, ale ve skutečnosti byl k smrti vyděšený. Záhadný stín to zřejmě vycítil a začal se pohrdavě smát. Uhlík toho využil a dal se na rychlý útěk. Králíka tam v tom spěchu nechal ležet. Vyběhl ven. Slunce bylo nejvýše nad obzorem. Celý udýchaný se vrátil ke kořisti, kterou si schoval v křoví. Pak se vrátil na domluvené místo, kde se měl sejít s ostatními. Nikdo tam nebyl. Tak se vrátil do tábora. Ostatní už ho vyhlíželi. U nohou  ležala mrtvá tělíčka zvířat, která ulovili ostatní. Rodiče se ho zeptali:"Kde jsi byl tak dlouho?" Uhlík odložil kořist a odpověděl: "Chtěl jsem ulovit králíka, ale zaběhl do lesa. Zapomněl jsem na zákaz. Zabil jsem ho, ale v křoví jsem viděl stín. Smál se. Byl jsem vyděšený. Začal jsem utíkat jako o závod. A teď jsem tady." matka se na něj obrátila: Dobře jsi udělal, že jsi utekl. Mohl tě zabít." Spotedleaf to řekla vážně, ale i s radostí v hlase že se mu nic nestalo. V duši ale byla nešťastná, protože si byla jista že to byl její bratr Frexee. Dali si oběd. Odpoledne když si koťata hrála, si Spotedleaf šla promluvit s Dastem. Spotedleaf začala mluvit: "Musíme jim říct o mém bratru a o velikém nebezpečí. Ano s tím souhlasím." odpověděl Dast. "Dnes večer jim to řekneme. Souhlasím." odpověděl.

Pokračování příště!

Ahoj! Doufám, že se další kapitola líbila. Omlouvám se vám, že nedělám odstavce.(mně to prostě nejde😉)Můžete se do konce týdne těšit na pokračování! Zatím ahoj!😉