Exchange ✔

večer

Adrian

Seděl jsem tam a mlčel jsem. Tak co na to mám říct ? Mám jí říct že jsem Chat já ? Stejně za pár hodin vyprší čas a Lb se stane mnou...a naopak. Mari chvíli přemýšlela. ,,No jasně ! Že mě to hned nenapadlo !" vstala  ,,Myslíš že by si dokázal kontaktovat Kocoura ? Řeknu Ladybug aby tě odnesla domů. Chatovi řekni že má být tady v parku v půl dvanácté ..."

"Ona zná Ladybug ?!"
,,Ty se znáš Ladybug ?" lehce s sebou škubla ale pak jen řekla jo a zmizela dole. ,,Tak to mi vem Camember ! Já ji k tobě dovedu a ona nic... Ach, slepé holky..." řekl Pagg co momentálně poletoval u mé hlavy. ,,Co tím myslíš ?".  ,,No, tak jsou slepí i někteří kluci no" protočil očima a sedl si mi na rameno.

Marinette

Já mám přece šaty s motivem Lb a sako pro Chata !!! Rychle jsem se přeměnila a vyšla ven zadním vchodem. Potom jsem skočila do svého pokoje oknem a odnesla Adriana domů. ,,Nezapomeň Chatovi říct o té schůzce !" řekla jsem a odešla.
Když jsem doskočila do pokoje, automaticky jsem v jednom z šuplíků našla červené šaty a černý oblek s rolničkou a ocasem. ,,Ještě tomu chybí masky..." řekla jsem si a vzala jsem kusy látky co leželi na stole. Za pár minut byly hotové dvě masky.

,,Marinette ? Co s tím chceš dělat ?" zeptala se Tikky. ,,No, nechci aby Chat věděl kdo jsem a já nechci vědět kdo je Chat." řekla jsem a dál upravovala mé šaty. Kwami protočila očima. ,,Za deset minut je půl, uvědomuješ si to...že jo ?" řekla a pousmála se. ,,Aaaa, proč já nemůžu nikdy přijít včas ?!" řekla jsem si a oblečení jsem hodila do tašky. ,,Tikky tečky !" křikla jsem a stála jsem tam zase v černém kočičím oblečení. Moc teček na něm nevidím, ale to je teď jedno. Vzala jsem tašku a pomocí tyče se dostala na střechu protějšího domu. Náš Kocourek už tam stál u kašny a čekal.
"Nádech - výdech...to dáš !" řekla jsem si a skočila ke kašně. ,,Ahoj !" řekla jsem, ale Chat se mě leknul. Kdybych včas nezareagovala tak už by se koupal v kašně. ,,Dík..." řekl stydlivě a sklopil pohled. ,,Vím že ... Promiň ty první !" řekli jsme zborově a oba sme se tomu zasmáli.

Chat Noir

Chtěl jsem Ladybug říct že může být kdokoliv, ale já jí budu stejně milovat. Jenže sme si skočili do řeči... ,,Mluv ty." usmál jsem se na černovlásku. Ta mi úsměv oplatila a vytáhla z tašky černý oblek. ,,Napadlo mě že nemusíme znát svoji identitu na záchranu své moci...udělala jsem kostýmy !" řekla vesele. Už skoro rok čekám na chvíli kdy jí, mou životní lásku, uvidím a ona pak řekne tohle ?!! To nemyslí vážně ... ,,J-jo, s-super nápad." řekl jsem a pokusil se o úsměv. Jí ten úsměv ze rtů ale spadl.

Ladybug

Chatovo obličej mluvil za vše - smutek, žal a zklamání. Co jsem to provedla ? Vím že mě již delší dobu chce brát víc jak kamarádku a vždy chtěl vědět mojí identitu, ale nevěděla jsem že mu to až tak ublíží. Myslela jsem jen na sebe. Jsem hloupá že jsem si myslela že bude rád. ,,Chatte jj-á.." ,,Ne, v pohodě, uvědomuju si že nechceš abych věděl kdo si. Já to respektuji. Podej mi ten oblek" natáhl ruku. Teď nebo nikdy ! ,,Ne, máš právo vědět kdo jsem. Ale nesuď mě, jsem jen obyčejná středoškolačka." Chat se podivil. ,,T-teček dost !" řekla jsem a nechala jsem okolo sebe pustit rudou zář. Nervózně jsem otevřela oči a naskytl se mi pohled na velmi, VELMI překvapeného blonďáka v rudé masce. ,,M-M-M..." Začal koktat a pak se chytil za masku. ,,Já tupec !" řekl si potichu, ale já ho slyšela. ,,Já věděla že budeš zklamaný...promiň, čekal si od Berušky víc." Do očí se mi hrnuly slzy. Najednou mě někdo obejmul. ,,Věř že víc chtít ani nejde, miluji tě ještě víc ale... Kdo jsem ti nemůžu ukázat." řekl mi Chat a podíval se mi do očí. ,,Ale, proč ? Znám tě v normálním životě ? Proč se bojíš mi to říct ?"