Exchange ✔

Psten ?

Marinette

Otevřela jsem oči. Prudké světlo mě je ale donutilo hned zavřít. Párkrát jsem ještě zamrkala a pak jsem se rozhlédla. Byla jsem v menší místnosti, nejspíš v nějaké masérně. Vím že jsem tady už někdy byla, ale kdy ?

Do místnosti vešel starší muž s čajem v ruce. ,, Dobré ráno Marinette." ,,D-dobrý..." Řekla jsem nejistě a sledovala jsem jak odložil čaj na stůl a sedl si na židli vedle mě. ,,C-co tady dělám ? Musím domů, máma mě bude hledat.." řekla jsem a chtěla se posadit, on mě ale zastavil. ,,O rodiče se neboj, ty si nepamatuješ co se stalo ?" Nejistě jsem se na něj podívala. ,,Někdo tě silně praštil do hlavy, možná máš menší výpadek paměti, ale to napravíme." ,, O čem to mluvíte ?" Podal mi čaj. ,,Vypij to, vrátí ti to paměť...Alespoň částečně.
Napila jsem se a nic. Chtěla jsem něco říct, ale pak mě začala bolet hlava. Chytla jsem se za spánek a pak se mi zatmělo před očima.

Vzpomínky

Byla jsem u sebe v pokoji a držela jsem v ruce skleničku v níž byla černá věc, vypadala jako kocourek.

em Plagg, nemusíš se mě bát Marinette..."

Právě jsem do prstenu "vcucla" Plegga a měla jsem na sobě černý elastický oblek s ocasem a kočičími oušky. ,,Plaggu ? V tomhle ven přece nemůžu."

Procházím se po střechách Pařížských domů, když mě něco, spíš někdo, srazí k zemi. ,,Ehm...Promiň ! Nechtěl jsem, ehm, na tebe spadnout." Řekl někdo a
vstal ze mě. Podívala jsem se na něj. Byl to blonďatý kluk s červenou maskou na obličeji a podobným oblekem jako jsem měla já, jen byl červený s černými puntíky. Hned jsem vstala taky a podala mu ...Jojo, co spadlo vedle mě když na mě spadl.
,,Jak ti říkají čičino ?" Mrkl na mě a já jen protočila očima.

*****

Vzpomněla jsem si na souboj s holkou, co si říkala Volpina.
Když se ten blonďák rozloučil s Akumou tak za mnou přišel. ,,Číčo ? Musím si s tebou o něčem promluvit...  S rodinou se stěhujeme mimo Paříž."
Na chvíli se odmlčel. Já jen čekala až řekne že si dělá srandu. On mě ale dál smutně pozoroval. ,,C-co ? Ty mě tu necháš ?!" Rozbrečela jsem se úplně. V obětí jsme seděli dalších pár minut, než jsme se museli rozloučit kvůli mirákulům.
Pak jsem šla smutně domů. V půli cesty jsem něco slyšela, volání o pomoc. Běžela jsem k místu, kde ležel mobil se zaplou nahrávkou. Pak jsem ucítila děsnou ránu na temeni hlavy. Poslední co jsem slyšela bylo ,,Ty mi Adriana nevezmeš !".

_______________________________________

konec vzpomínek

Vytřeštila jsem oči. ,,Mistře... o-on už ...já už ho jako nikdy neuvidím!?" dala jsem si ruku na pusu a snažila se nebrečet... Mistr si mě soucitně prohlédl a pak se nejistě podíval na jeho Kwamiho. Ten jen zakýval na nesouhlas a Fu vydechl. ,,Měla by si jít domů." ,,Jistě." kňíkla jsem a nasadila jsem si prsten co ležel vedle mě. Když se zjevil Plagg, tak jsem ho hned obejmula. Choval se divně.

Plagg

Když jsem šel s Adrianem k mistrovi s tím že mě dá Marinette, tak se mi to moc nelíbilo. Kwami by se neměli měnit, ale chápu ho. Když Adrian uviděl u mistra tu holku ležet, tak jsem měl pocit že to s ním sekne. ,,Bude v pohodě...pojď si sednout." řekl jsem a letěl jsem si sednout na stůl. Blonďák se ke mě pomalu doplazil a furt jí sledoval.
Po chvíli přišel Fu. Začali jsme probírat co jí řekne atd.
Asi po hodině Adrian odešel. Bude mi chybět. Jen tak ze srandy jsem na něj před odchodem zakřičel :,, Ještě si přijdu pro poslední Camembert ." Usmál se, kývl a odešel. (aby jste se nedivili, Adrian dal prsten mistrovi a ten ho dal na takový divný stojan, takže tu můžu být i když, momentálně, nemám vlastníka)

Ve chvíli kdy jsem se objevil po nasazení prstenu, tak mě Marinette obejmula. Nejsem na to zvyklí. Mari voněla po sušenkách...ach Tikky... ,,T-taky tě rád vidím Marinette.." řekl jsem kýčovitě a ona pochopila. ,,Promiň Plaggu, jsem tak ráda že tě vidím." řekla a mile se usmála. ,,Joooo, tak asi jdeme ne ?"
Mari kývla a rozločili jsme se s mistrem. ,,Plaggu, drápky !" to bude něco...