Exchange ✔

co je s tebou ?

Adrian

,,Co to má znamenat ? ''Tam kde to všechno začalo ..." Moc dobře jsem věděl o čem mluví, ale M'Lady by bylo divné kdybych věděl i přesné místo i agenturu kde Abi nevzali. Musí jí to říct Adrian. ,,Hm... možná půjde o tu agenturu kde jí nevzali... Musíme najít Adriana, hned !"

Ladybug jsem řekl že jsem Adriana naposledy viděl na náměstí. Dohodli jsme se že já půjdu hledat Abi a Ladybug Adriana. Jakmile vyskočila z oka já šel malou oklikou k ní domů...Jako do pekárny. Jako Adriana mě její rodiče mile přivítali a usadili u sebe. Schválně jsem jim řekl o Abigail-
aby to nevypadalo divně. Jak jsem čekal, tak se Marinettini rodiče o svojí holčičku báli a volali jí. Jestli to vezme tak mám vyhráno.

Marinette

Běžela jsem po střechách ke škole. Napadlo mě že když nešel Adrian domů, tak mohl jít do školy. Spíš jsem v to doufala, protože Paříž není zrovna vesnička. Asi v půli cesty jsem měla divný pocit. Jako by mi brnělo v hlavě. Tenhle pocit mám docela často, takže to zatím nějak neřeším. Tikky říkala že to je něco z mého normálního života. Třeba kdybych si roztrhala oblek, tak budu mít na tom samém místě roztrhané oblečení i normálně. Nebo ta tastička je vlastně místo joja. Ale nevím co jsou ty pitomé vybrace.

Když jsem doskočila do školy, vybrování zase začalo. Už mě to štvalo a tak jsem se přeměnila. Tikky se na mě tázavě podívala a pak jsme se obě podívali na mé sáčko. Byl v něm mobil. Jelikož mám většinou vyplí zvuk, jsou automaticky zaplé vybrace. ,,A záhada vyřešena." usmála se Tikky a já se podívala na mobil. ,,Volá mi máma, snad je to důležité když mi volá podruhé už asi dvě minuty..." řekla jsem a zapla hovor.

,,Ahoj mami, co se děje ?"
,,Ahoj Mari, jen jsem ti chtěla říct že je tady Adrian a říká že ti potřebuje něco říct."
,,A-Adrien je u nás ?" zeptala jsem se schválně aby to slyšela i Tikky a hlavou jsem jí naznačila aby zalezla do tašky.
,,Ano, kde si teď ?"
,,Ehm... To je jedno, tak za dvě minuty jsem doma."
,,Dobře, pa broučku."
,,Pa..." řekla jsem a hovor jsem típla.

Adrian

,,Dobře, pa broučku."
Marinettina mamka se rozloučila s Mari a položila telefon na stolek. Nad tou přezdívkou 'broučku' jsem se musel usmát. Kdyby tak věděla....nebo to ví ? to asi ne.

,,Říkala že tu bude každou chvíli bude, jen si jdu udělat kafe. Když tak jí otevři." řekla a odešla do kuchyně.
Přemýšlím jestli jí řeknu o tom kdo jsem, ale. nevím jestli zrovna teď je vhodná chvíle. Řeknu jí to večer až se zbavíme akumy a najdeme otce."

Najednou mi ale Plagg zaknoural v kapse. ,,Mám hlad !" zakroutil jsem očima. ,,No jo, ale tady jíst nemůžeš." rozhledl jsem se a všiml jsem si poklopu do Marinettina pokoje. Vzal jsem Plagga a došel jsem k poklopu. Otevřel jsem ho a podal jsem tomu kocourovy kus sýru. ,,A dělej !" řekl jsem a poslouchal jsem aby nikdo nešel. Najednou se ozval zvonek. ,,Marinette !Plaggu...?" ,,ještě ne." zamumlal a zvykal další kus. ,,Adriane ? Šel bys prosím otevřít ?"  ,,Jistě paní Chengová." zakřičel jsem, na plagga jsem zamumlal že se má schovat, zabouchl jsem poklop a šel jsem otevřít mojí princezně.

,,Ahoj Marinett." usmál jsem se nervózně a sledoval její oči. ,,Ahoj Adriane. Co ty tady ?" řekla a nezaujatě prošla kolem mě. Co jí zase přelítlo přes nos ?