Sweet or Danger

Část 7 Bouřka

Už se stmívalo, oheň už dávno hořel a Seol Hee se u něj krčila co nejvíc to šlo. Pořádně se ten večer ochladilo a všichni se v bundách krčili u ohně.

"Mám sebou karty, můžu pak přijít k tobě do stanu a zahrajeme si. Chceš?" Prohodil potichu Taehyung, když si sedal vedle ní.

(Mohli by jsme být zase večer spolu? Opravdu? Jen my dva?) Nedělala si moc hlavu s tím, co by bylo kdyby je někdo viděl spolu. Jen nenápadně přikývla a věděla, že musí vydržet vzhůru. Nesmí usnout za žádnou cenu. Ani kvůli tomu jak byla utahaná se o společnou chvíli s ním přece nenechá připravit.

Nemohla se už dočkat a tak odešla do stanu mezi prvními. Udělala si ve stanu pořádek a tajně nakukovala škvírou ve stanu, aby věděla jak dlouho musí ještě čekat. Naštěstí se všichni rozešli do stanu díky zimě.

Taehyung si zalezl do spacáku a čekal, než Jin usne. Pak se pomalu vysoukal ze spacáku a dal do něj všechno co měl, aby to vypadalo, že tam pořád je. Opatrně začínal rozepínat zip stanu.

"Jseš si tím jistej?" Ozvalo se za ním.

Taehyung se otočil a viděl Jina sedět s přísným pohledem a se založenýma rukama.

"Co chceš abych ti řekl?" Vrátil se do stanu a sklopil hlavu.

"Já jen, jestli si uvědomuješ do čeho jdeš. Tohle není normální holka." Pokusil se ho Jin přimět k rozumu.

"A to jako proč? Protože je němá?!" Vyjel Taehyung.

"Jo! Přesně! Je němá a pokud sis toho nevšiml, tak taky dost uzavřená! Pokud jí ublížíš, víš co všechno by se mohlo stát?!Přemýšlej trochu! Nesmí se ti to vymknout z rukou jako posledně!" Vrátil mu Jin naštvaně.

"Nemám důvod jí nějak ubližovat! Jen buď ticho a jdi spát..." Uzavřel Taehyung debatu a vyběhl ze stanu. Rozhlížel se kolem, ale v žádném stanu už se nesvítilo a tak se mu ulevilo.

"Už jsem tady.... Nespíš ještě?.... Seol Hee?" Šeptal před jejím stanem.

(Konečně!) Pospíšila si a opratrně rozepnula zip stanu. Taehyung se rychle nasoukal dovnitř a zavřel za sebou stan. Seol Hee se ho zvědavě pozorovala.

"Sakra! Já ty karty zapoměl! (praštil se do hlavy) No... stejně to není dobrý nápad, někdo by si toho mohl všimnout." Snažil se omluvit svojí děravou hlavu.

Seol Hee se na vteřinu zamyslela a uznala, že má vlastně pravdu.

"Je docela zima... Do jednoho spacáku se ale oba nevejdeme" Přemýšlel Taehyng nahlas.

Na to Seol Hee sáhla pod spacák, kde měla srolovanou deku místo polštáře.

"Tys při balení myslela opravdu na všechno viď?" Usmál se na ní, sedl si vedle ní a přehodil přes ně deku.

"Promiň, ale už to nevydržím." Chytil jí za tváře a svoje rty přitiskl k jejím. Vrhl se na ní s takovou rychlostí až jí to položilo.

"Víš vůbec jak jsi mi chyběla celý ten den? Vidět tě a nemoct se tě jen dotknout...

Pojď sem!" Přitáhl si jí blíž a znovu jí začal líbat.

Když se odtáhl, zadívala se do jeho očí.

(Zdá se mi to, nebo je den ode dne úžasnější? Jak mě mohl takhle poplést? Jak jsem pro něj mohla tak rychle ztratit hlavu? Je to láska? Ta láska o které se píšou romány, nebo si to všechno jenom namlouvám?) Na to jí odzbrojil svým bezkonkurenčně nejkrásnějším úsměvem. Aníž by se to sama uvědomila přitáhla ho zpátky k sobě a přisála se na jeho rty.