Sweet or Danger

Část 17 Cesta za Seol Hee

Taehyung seděl zabořený v sedačce a čekal.Každou chvíli se díval na displej, jestli mu náhodou konečně nepřišla zpráva. Dává si pěkně na čas. Pomyslel si a dál svíral mobil v ruce.

Připadalo mu, jako by to trvalo celou věčnost než ta zpráva příjde. Třeba mi vůbec neodepíše. Třeba tu zprávu rovnou smaže a vykašle se na mě. Ale no táááák, jesnou už mi odepsala, tak mi určitě odepíše i teď. Vrátí se, když jsem jí to napsal. Určitě se hned vrátí.

Konečně mu mobil oznámil příchozí zprávu. Hned na ni klikl a četl ji několikrát po sobě. Znovu a znovu, jako by nechápal, co se v ní vlastně píše.

>Budeme dělat, že se nic nestalo? Že mezi námi nic nebylo? Věřím, že tobě by to nedělalo problém. Jenže já to nedokážu. Nemůžu se na tebe ani podívat. Promiň. Vracim se domu, už mi nepiš.<

Hlavu nechal rezignovaně padnout na opěradlo sedačky a dál sledoval displej svého telefonu.

"To je konec. Je po všem." Pronesl nakonec do místnosti.

Všichni se na něj ohlédli, ale nikdo se ho přímo nezeptal.

"Teď mi napsala...Ona... Nevrátí se, už je na cestě domů. Je po všem."

Naštvaně se nadzvedl a hodil mobil proti zdi. Byl vzteky bez sebe. V ten samý moment se JungKook zvedl ze sedačky a vyběhl z místnosti jako smyslů zbavený.

"Kam tak vyrazil?" Divil se J-Hope a podíval se po ostatních, kteří měli stejně jako on vůbec nechápali. Taehyung zvedl hlavu,naštvaně podíval se na otevřené dveře ze kterých JungKook právě vyběhl a skřivil rty do ironického úšklebku.

"Jde za ní." Procedil mezi zuby.

"Jde? Podle mě spíš vystřelil." Konstatoval s lehkým úsměvem Jin.

Co si sakra myslí že dělá? Opravdu si myslí, že ho za ní nechám jen tak běžet?! Jeho?!

Zaťal ruce v pěst, zvedl se a zamířil si pro bundu.

"Kam si myslíš, že jdeš ty?" Zeptal se ho podrážděně Rap Mon.

"Kam myslíš?"

"Na to v klidu zapomeň! Nemyslíš si, že už jsi toho zkazil dost?" Stoupl si do dveří, aby Taehyung nemohl projít dál.

"Nenechám ho za ní jen tak jít! Proč by za ní měl jít zrovna on?! Nemá sebemenší důvod za ní chodit a přemlouvat jí!" Rozkřičel se Taehyung na celou místnost.

To už se zvedli i ostatní.

"On jí neodkopl, on jí nepodváděl, on jí rozhodně nikdy neublížil. Byl jediný s kým se opravdu rozloučila než odešla. Ty jsi řekl, že je po všem. Vzdal jsi to, ale Kookie ne. Alespoň tohle tě nenapadlo?" Snažil se jít na něj opatrně Jimin. Věděl stejně dobře jako ostatní, že je lepší ho teď nedráždit.

"Jasně! A víte proč se jí nehodlá vzdát?! VÍTE TO?!" Teď už dal průchod všem emocím co se v něm tak dlouho hromadily.

"Myslím, že je nám to jasné, stejně jako tobě. No a?" Přidal se Suga.

"No a? Já nedovolím, aby ji získal. Rozumíte? Ona je MOJE! Jen moje a nikoho jinýho!"

Zatínal ruce v pěsti, byl zlostí bez sebe a všichni to moc dobře věděli.

"Ne, už není. Rozešli jste se a já pochybuju, že s tebou chce mít ještě něco společného.

Proč jí nenecháš, aby byla šťastná s někým jiným? S tebou nebyla, tak nemůže být ani s nikým jiným?"