Sweet or Danger

Část 2 Opuštěná místnost

Spolu s řidičem prošla kolem několika fanynek čekajících před vchodem s nadějí, že aspoň na chvíli zahlédnou svoje miláčky. Zvědavě si jí prohlíželi a něco si mezi sebou šuškaly. Seol Hee se začínala cítit čím dál víc nesvá, ale už nemohla couvnout. Hned na recepci se s ní řidič rozloučil a paní na recepci jí poprosila ať chvíli počká.

"Dobrý den, vy jste Kim Seol Hee?" Ptala se ředitelova sekretářka, která k ní pospíchala s úsměvem na rtech. Seol Hee jen přikývla a tak jí sekretářka vedla přímo k řediteli do kanceláře.

"Vítám tě tu Seol Hee" Vstal ředitel a podal jí ruku.

"Posaď se... Musíme probrat ještě pár věcí. V první řadě ti dlužím vysvětlení, proč jsi vlastně tady. Podívej se na tohle. ( Podal jí několik novin, které si Seol Hee vzala a četla) Jak vidíš, měli jsme tu pár problémů za které byla zodpovědná jedna naše zaměstnankyně. Už asi tušíš o jaké místo jde. Vybral jsem tebe, protože ti věřím. Vzhedem k tomu, že pořád nemluvíš jsi naprosto ideální."

Seol Hee zvedla hlavu a zle si ho změřila pohledem.

"Ne, nevykládej si to špatně. Nemyslím to zle. Ale v téhle situaci musíš sama uznat, že je to tak.... Tady jsou dokumenty které musíš podepsat, jde o dohodu o mlčení všeho co se týká této společnosti."

(Jako by mě zajímalo co se tu dějě.) Pomyslela si Seol Hee, jen se ušklíbla a hned podepsala.

"A tady je tvá pracovní smlouva, pořádně si jí přečti." Podal jí ředitel s úsměvem několik papírů, které Seol Hee tolik chtěla vidět. Hned se do nich začetla a na třetí straně se zarazila. Zůstala s vyvalenýma očima zírat na měsíční částku která by její rodině stačila na půl roku. Půlka té částky bude pravidelně posílána její rodině. Měla až slzy v očích, nemohla uvěřit tomu, že ji potkalo takové štěstí.

"Připomínáš mi tvého otce, jsi mu hrozně podobná." Seol Hee se na něj podívala.

"Byl to můj dobrý přítel, rád na něj vzpomínám."

(Proč mluví o mém otci? Dělá mi to schválně?) Proletělo jí hlavou a sáhla po medailonu co jí vysel na krku. Položila papíry na stůl a podepsala je.

"Na chodbě čeká manařer, který tě si vším seznámí. Všechno si tu projdi, nespěchej."

Seol Hee se uklonila a vyšla z kanceláře, kde už jí čekal muž v džínách a mikině.

(To je on? Představovala jsem si někoho jiného.) Pomyslela si trochu zklamaně.

Všimla si, jak si jí manažer prohlíží a tak se mu uklonila na pozdrav.

"Můžeme jít?.....(Pobídl ji manažer) Můžu ti tykat?" Zeptal se až drze. Seol Hee jen přikývla.

"Ředitel tě doporučil s tím, že i když nemáš žádné zkušenosti tak jsi na to jako stvořená. Teď o tom ale dost pochybuju."

Seol Hee se na něj tázavě podívala.

"No nezlob se na mě, ale jsi na to až moc hezká." Zasmál se. Už z dálky slyšela Seol Hee hlasitou hudbu a její nervozita byla na maxinu.

"Jsme tady, za dveřmi jsou všichni se kterými budeš pracovat. Ber nás jako druhou rodinu." Usmál se...

"Připravená?" Zeptal se jako by potřeboval na otevření dveří její souhlas.

(Proboha rychle, ať už to mám za sebou...) Manažer pootočil klikou a otevřel dveře zrovna když se z nich vyřítil Taehyung a Jimin.

"UHNI! UHNI!" Řvali a Taehyung do ní strčil tak až upadla na zem. Hned na to se ze dveří vyřítil i J Hope.