Sweet or Danger

Část 14 Odchod Seol Hee?

S pohledem na hodinky však moje procházka skončila. (Sakra! Už jsem tam měla dávno být!)

Stopla jsem si taxi a za deset minut už jsem stála před budovou, v níž měli kluci autogramiádu. Na nic jsem nečekala a šla jsem rovnou dovnitř. Vešla jsem do sálu a hned jsem je viděla. Byl na ně tak hezký pohled, sledovat je z druhého konce místnosti aníž by o mě věděli. Všichni se naplno věnovali fanynkám jak nejlíp mohli.

Můj pohled zvědavě sklouzl k Taemu. Na první pohled se choval jako ostatní, šla jsem pomalu dopředu k ostatním. Chtěla jsem se zapojit do práce ale pak přišla na řadu další fanynka.

Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jak jsem šla pomalu blíž a blíž...

Srdce se mi začalo zrychlovat. Zachvátili mě najednou divné pocity, takové jsem předtím neměla. Co to bylo? Nedůvěra? Podezíravost nebo vztek?

Zdálo se mi, že jí věnuje víc pozornosti než je třeba. Celou dobu jí držel za ruku, nespustil z ní oči. Krev se ve mě začínala vařit. Naštvaně jsem sevřela ruku v pěst. Všechno vyvrcholilo ve chvíli, kdy jí ukázal na někoho z týmu a těšil se jako puberťák.

(Co to mělo sakra znamenat?! )

V tu samou chvíli:

"Hele, Seol Hee se vrátila." Šťouchl Jin do Jimina.

"No konečně, už jsem se začínal bát jestli se jí něco nastalo." Šeptl Jinovi potichu aby to neslyšela některá z fanynek.

"To jo, ale kam to kouká? Sakra! Už zase!" Sykl Jin podrážděně.

"Co je?" Nechápal Jimin, ale jen do chvíle než se podíval na Taeho a fanynku.

"To je blbec! To si vážně nedá pokoj? Tohle už je trochu moc." Naštval se Jimin a chtěl se zvednout. Jin si toho ale všiml a hned ho stáhl zpátky na místo.

"Neblbni! Zaprvé se rozhlédni kde vlastně seš, a za druhé to není naše starost." Snažil se ho Jin uklidnit. Jimin se podíval do obličeje Seol Hee, viděl jak je zmatená, ale netušil jak by jí mohl pomoct.

(To né, to si určitě jen něco namlouvám. Nesmím myslet na blbosti a musím jít něco dělat.)

Sebrala jsem se a šla jsem dozadu za manažerem.

"No sláva, pomalu jsme si začínaly myslet, že se něco stalo. Všechno v pořádku?"

Přikývla jsem. Odložila jsem si věci a chystala jsem se jít pomoct ostatním s ukládáním dárečků od fanoušků.

"Počkej, kam jsi vyrazila?"

Ukázala jsem směrem dopředu, ale manažer mě hned zarazil.

"Není třeba, všchno zvládáme. Jestli chceš tak jdi domů, nebo tu jen počkej a my tě potom cestou domů zavezeme."

Jen jsem zklamaně znovu přikývla a posadila se na volnou židli v místnosti.

Po půl hodině konečně přišli kluci. Všichni samozřejmě vysmátí. Kookie s manažerem se hned zase vypařili. Čekala jsem kdy se ve dveřích oběví i Taehyung, ale nepřišel.

(Kde se zasekl?) Jen jsem nad tím nechápavě pokrčila rameny. Nemohlo za tím být přece něco, co by mě mohlo rozhodit ne?

(Třeba si jen potřeboval odskočit, nebo něco řeší. Co já vím.) Zároveň jsem se ale všimla divného pohledu Jina a Jimina. Usmála jsem se na ně, oni se mi úsměv snažili oplatit.

Jenže něco bylo špatně. Usmívali se jen jejich rty, ale oči mi připomínali spís soucit, nebo dokonce beznaděj. Zadívala jsem se na Jimina, jako by se mi tím pohledem snažil něco říct.