Jen mi ubližuješ Lupine! [Pozastaveno]

,,nesmíš umřít"

Když se ráno dívka probudila, měla hlavu jako střep. Pomalu se postavila a Podívala se na postel u zdi kde ještě spokojeně oddychovala její blonďatá kamarádka. Potichu se k ní  přiblížila.....

,,Mary...vstávej " zatřásla s ní a ona se kupodivu probudila. Sara jí nechala na pokoji a vydala se do koupelny vykonat raní hygienu. Jen co na sebe podívala do zrcadla zděsila se.

,, To jsem dopadla...." Zamumlala si pro sebe když se snažila rozčesat si vlasy.... nakonec se jí to přece jenom povedlo. Vyčistila si zuby a s bledým obličejem a kruhy pod očima se vydala ke svém šatníku, kde se oblékla do bradavického hábitu. Po chvíli  (když vyhrála souboj s ponožkami) se rozešla, už v botách, na snídani. Nohy měla jako z olova. Každý krok byl těžký. Prošla společenkou jako duše bez těla. Její jizvy byly najednou zase vidět. Proplula obrazem a i když sotva táhla nohy, dostala se do velké síně. Posadila se na kraj stolu a vyhledala něco k jídlu.

(Pohled Sary-jen na chvíli a nebude to často)

Slanina....Merline, není tu slanina....aghr....
Tak co třeba párky....ne....ne....ne!!!!!
to je na potvoru právě dneska mi to všichni snědli. Zrovna když bych to snědla i syrové.
Mám hlad, jsem unavená ale co mi vadí je to že to na mně musí být vidět. Možn,-......ne už nemám sílu ani na to rozmlouvat sama se sebou.

(Třetí osoba)

Dívka praštila hlavou o stůl. Zrovna v té chvíli kdy se do velké síně začali trousit houfy studentů. Vzhledem k tomu jak jí bylo se rozhodla jít do třídy napřed.
S vrzáním staré lavice, která už zažila tolik zamilovaných párů stejně jako těch rivalských, se zvedla a vydala se do učebny přeměňování.
Širokou chodbou se ozývaly kroky ostatních žáků a vzrušené štěbetání Zvrhlých třeťaček. Brunetce z toho třeštěla hlava. Naštěstí brzy odbočila do úzké a klidné a........ možná trochu děsivé uličky.

,,již brzy.....,..další.....brzy...brzy"

Ozval se dívce tolik známí ale nenáviděný hlas. Najednou se jí setmělo před očima a zamotala se jí hlava. Ztratila rovnováhu a padala do tmy...................................................................................................................

(Po to se ještě neví, době)

Slyšela hlasy, ale jakoby přes sklo........rozhlédla se.,,, stála sama v obrovské jeskyni.Chlad jí prostupoval celým tělem až po konečky prstů. Zmocňovala se jí panika.

,,haló!!!!"zavolala do tmy, ale nikdo neodpovídal.

,,haló!!!!!!!!" Nic.

Pomalu a nejistě vykročila do temných útrob jeskyně...ulička se sužovala až se nakonec Sara musela plazit po zemi. po nějaké době se ocitla v prostorné komnatě. Rozhlédla se a před sebou uviděla zrcadlo. Přistoupila k němu....
Nebyl v něm jen její odraz , za dívkou v zrcadle stála mužská postava, no...... spíš silueta...ale...měla oči.... nádherné Medové oči.....plné zoufalství...
Sara se prudce ohlédla, ale..... nikoho za sebou neviděla... Přistoupila ještě blíž  a dotkla se  prsty dívčiny ruky. Odraz její osoby se smutně pousmál. Dívka se polekala, ale než stačila cokoliv udělat dvojnice jí stáhla na svoje území. Prolétla zrcadlem jako obyčejným závojem a tvrdě dopadla na zem. Ještě hodnou chvíli se vzpamatovávala z toho šoku, než se rozhlédla okolo sebe.....na chvíli se jí zastavil dech....okolo ní stály do kruhu lidské siluety s tak známýma očima, avšak plnýma bolesti a zklamání. Čtyři páry očí a pět postav, ta jedna tam stála bez života a emocí...... najednou.....zase ty hlasy...........................................................
...........otevřela oči.....ležela na ošetřovně, zamžourala očima , aby se rozkoukala a pokusila se vstát. To si,ale neuvědomila jak jí bolí hlava...zakňourala a zase si lehla. Rozhlédla se po místnosti a u dveří do ošetřovatelčiny kanceláře uviděla přicházející lékouzelnici s podnosem lektvarů. Jakmile si všimla sedící otřesené dívky. Na tváři se jí zrodil starostlivý úsměv.

  ,,už bylo na čase, pan profesor před chvílí odešel... byl tu s vámi celý den" Sara chtěla něco říct, ale zastavila jí madam Pomfreyová tím, že jí do ruky vrazila první z několika nechutně vypadajících lektvarů.

  ,, není čas drahoušku, dneska je úplněk,"dívka zbledla, tak, že se odstín její pleti rovnal bílé omítce.....úplněk......to by vysvětlovalo tu únavu...    ,,takže tohle vypijte a dobře mě poslouchejte" brunetka do sebe s odporem kopla  tu zapáchající břečku a přesvědčila svůj žaludek aby to ihned zase nevyvrhla.

  ,,dnešní noc přečkáte v chroptící chýši, dostanete se tam tajnou chodbou u kořenů vrby mlátičky, stačí se nějakou dlouhou větví dotknout kmene a tím vrbu utišit, tak a teď šup ať to stihnete....jenom pozor ať vás nikdo nevidí"

........

Jak léčitelka řekla tak Sara udělala................
Pomalu kráčela podzemní chodbou snad celou věčnost když tu najednou uviděli před sebou schody....vyšla nahoru a s vrzáním staré podlahy se do šourala k dřevěné lavici... posadila se a .... čekala... místností se ozývalo její srdce tlouklo jako stádo koní a dech se jí klepal byla jí zima a měla strach, když tu najednou ucítila na svém rameni něčí dlaň.

  ,,ššššš...uklidni se....jsem tu s tebou" uslyšela tak známý hlas. Otočila se a uviděla za sebou Remuse Lupina. Posadil se vedle ní a hladil jí po tváři. dívku to natolik uklidnilo, že se dokonce usmála. Zahleděla se mu do očí... byly jako sudy plné medu.... najednou se zpoza mraků vynořil stříbrný měsíc v celé své kráse....a...bolest......bolest se zakořenila a prorostla celými jejich těly. Pořád ale hleděli jeden druhému do očí... až do chvíle kdy vzduch prořízl zvuk praskajících kostí. Dívka se svezla na zem a křičela.... Mladík se ještě chvíli pokoušel odolávat bolesti, ale nakonec i on skončil na zemi v křečích.... jejich těla se deformovala , protahovala se jim lebka, rostli drápy a chlupy a během pár minut už v místnosti stáli dva obrovští vlkodlaci. Hleděli si do očí a děsivé vrčeli... pár sekund na to se do sebe pustili v ukrutném boji o život. Jeden by řekl že vyhraje Remus, ale kvůli dostatku dobyté energie ho Sara úplně drtila.Šedý vlkodlak se pevně zakousl černému mezi spodní žebra, ten zavyl bolestí a udeřil protivníka do hlavy než se stačil (šedý) vzpamatovat už ho držel mezi zuby. Boj už trval nekonečně dlouho když jeden z vlkodlaků padl vyčerpáním k zemi a celý od krve se proměnil zpět n mladíka. V tu samou chvíli se k němu vrhla Sara ale byla příliš vyčerpaná než aby něco udělala

,,Nesmíš umřít" šeptla a upadla do mdlob

Vlkodlaci nikdy neútočí na svůj druh

____________________________________

Ahojtě lidi dloho nic nebylo a za to se upřímě omlouvám ..... a tahle kapitola......hmmmm..... nic moc...., ale když ono se na táty tabletě píše strašně blbě....

Jinak co si o tom myslíte? (zahleděla se mu do očí/nesmíš umřít)

Tady máte důvod budoucí absence na plese

Jinak pište vaše názory, budu jedině ráda.

Páni 600 přečtení jste super :3

Prázniny mám plně nabyté takže budu psát jak budu moc
   

Vaše Remy