CROSSROAD |One Direction cz|

Help

Probudily mě sluneční paprsky, zalévající ložnici tekutým zlatem. Pomalu jsem se posadila a zaúpěla bolestí. Každý sebemenší pohyb mi přinesl bodavou bolest hlavy. Kupodivu jsem si většinu událostí z předchozího dne pamatovala, i když jen matně. Odhrnula jsem peřinu a zůstala tupě zírat na svoje večerní šaty. To jsem nebyla schopná se ani převléct? Spustila jsem nohy na podlahu a neohrabaně se postavila, míříc do koupelny. Opláchla jsem si obličej, svázala vlasy do culíku a nejistě zamířila dolů. V kuchyni jsem našla jenom Ruby, seděla u jídelního stolu a snídala, dívající se na televizi. „Dobré ráno.“ Zamumlala jsem, věnovala mi zářivý úsměv a ztlumila hlasitost televize. „Dáš si něco k snídani? Nebo radši ne?“ Zavrtěla jsem hlavou a způsobila si tím další nával bolesti. Ztěžka jsem dosedla na židli a promnula si obličej. „Nesnáším alkohol.“ Ruby se ušklíbla a pospíchala mi sehnat prášek. „Kde je mamka s Paulem?“ Vzala jsem si od Ruby sklenici vody s aspirinem. „Asi před půl hodinou odjeli na letiště. Tvoje mamka říkala, že až přistanou, tak ti zavolá. Neboj, neví o tom, že jsi se opila a Paul ti jen vzkazuje, ať se držíš a že je mu to líto.“ Nadzvedla jsem obočí. „Jak milé.“ Zavrčela jsem a Ruby se zamračila. „Dian vím, že to máš zatraceně těžké, ale Paul se opravdu snaží, tohle ti tu nechal.“ Pošoupla ke mně po stole svazek klíčů. „Koupil mi auto?“ „Ne, koupil ti zimní stadion zlato.“ Vyjeveně jsem na ni vyvalila oči. „Cože?!“ Přikývla a usmála se. „Měla by jsi se snažit k němu být trochu milejší.“ Nabádala mě Ruby a měla pravdu. „Proč mám takový pocit, že jsi včera na svatbě praštila Nialla?“ Ruby se začervenala a přikývla. „Protože jsem ho opravdu praštila.“ Přiznala se. „Nevím, co to do mě vjelo, nikdy jsem nic takového neudělala. Praštila jsem Nialla Horana! Svého idola! Víš co by mi za to Directionerky udělali?“ Zasmála se. Když se ozval domovní zvonek, polekaně jsem sebou škubla a neochotně vstala od stolu, míříc ke dveřím. Čekala jsem cokoli, ale je vážně ne.

„Děláte si ze mě srandu?“ „Dobré ráno!“ Usmál se Harry a protáhl se kolem mě do domu, následován Liamem a nakonec i Louisem. „Kdo vás zval dovnitř?!“ Křikla jsem na tři postavy, mizející v kuchyni. Naštvaně jsem třískla dveřmi, čehož jsem začala hodně rychle litovat. „Co tu sakra děláte?“ Nakráčela jsem do kuchyně a měla v plánu je co nejrychleji vyprovodit. „Jdeme ti dělat společnost.“ Mrkl na mě Harry. „Já mám společnost.“ Namítla jsem. „Ale naší společnosti se nic nevyrovná!“ Usmál se Louis. „Mohli bychom si promluvit? Někde v klidu?“ Požádal mě Liam. „Ne.“ Zavrtěla jsem hlavou, ale nebral moje námitky v potaz. Chytl mě za ruku a táhl do patra, netušila jsem jak věděl, kde mám pokoj, ale zamířil přesně tam.

 „Čemu na slovu ne, jsi nerozuměl?“ Zavrčela jsem a vysmekla se z jeho sevření. Povzdechl. „Jsi neskutečně tvrdohlavá.“ Obvinil mě. „Jestli jsi mi chtěl jenom tohle, tak jsi mi to klidně mohl říct v kuchyni.“ Zavrčela jsem, zatímco on protočil oči a posadil se na moji postel. „Slíbil jsem Paulovi, že na tebe dám pozor a Harry s Louisem se ochotně přidali.“ Nadzvedla jsem obočí. „A to jsem Paula začala mít zrovna ráda.“ Zaúpěl. „Má o tebe strach. Tak to pochop.“ „Nepotřebuj hlídacího psa a navíc stejně s Ruby odjíždíme.“ Namítla jsem. „Vím, tábořit.“ Přikývl. „Hele, já vím že kvůli nám a Paulovi to nemáš jednoduchý, proto ti chceme pomoc.“ „Vaše fanynky mi vyhrožovaly smrtí a to jsem vás ani neznala. Jak myslíš že zareagují, když se mi sem nastěhujete?!“ Zamyslel se. „O stěhování jsem neuvažoval, ale bylo by to jednodušší.“ Usmál se a já nasadila otrávený výraz. „Sbal si svoje kámoše a vypadni. Nechci pomoc, ne od vás.“ Vrhl po mě ublížený pohled. „Nedívej se na mě tak.“ Pousmál se. „Jak? Takhle?“ Nahodil štěněcí pohled a já cítila neovladatelnou potřebu se usmát. „Tak co? Můžeme tu zůstat? Harry ti bude vařit.“ Zkusil to Liam znovu.

Mám dvě jednoduché otázky :D má cenu pokračovat? A pokud ano, jak se má Dian rozhodnout? Má kluky vyhodit, nebo jim dovolit zůstat? :D záleží to jenom na vás :)